Vernierové z Rougemontu byli starým šlechtickým rodem původem z Burgundského hrabství (Franche-Comté), kde se také nachází jejich původní statky Rougemont a Orchamp. Nejstarším doloženým předkem byl Petrinius de Vernier připomínaný kolem roku 1330 v Burgundsku jako rytíř-vazal. Původním erbem rodu byl modrý štít se zlatým korunovaným dvojocasým lvem. Přes celé pole štítu je přeloženo zlaté břevno se zelenou vavřínovou ratolestí. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými přikrývadly. Klenotem je sedící zlatý korunovaný lev mezi pětkrát zlato-modře dělenými buvolími rohy, z jejichž konců vynikají vavřínové ratolesti,
Petriniův potomek v sedmé generaci Mattheus de Vernier (†1658) vstoupil do habsburských služeb a byl jmenován císařským komořím. Dne 19. května 1636 byl jako plukovník císařské armády povýšen Ferdinandem II. (a to spolu se svým bratrancem Peterem Antoniem de Vernier, císařským podplukovníkem jízdy), latinsky psanou listinou do stavu svobodných pánů Svaté říše římské. Zároveň Mattheus získal právo, aby v případě, že by zemřel bez mužských potomků, přenesl svůj titul závětí na děti svého bratra. Za mimořádné zásluhy byl osvobozen i od poplatku za zhotovení diplomu. Oběma Vernierům byl také polepšen erb:
Čtvrcený štít se zlatým korunovaným srdečním štítkem, na kterém se vidí černý orel pod jednou korunou, který má na prsou modrý štít se zlatým korunovaným dvojocasým lvem, přičemž přes štítek je přeloženo zlaté břevno se zelenou vavřínovou ratolestí. První a čtvrté pole štítu je modré se zlatým dvojocasým korunovaným lvem. Druhé a třetí pole je uvnitř červeného lemu pětkrát zlato-modře kosmo dělené. Uvnitř červeného lemu se pak vidí dvakrát červeno-stříbrno-červeně dělené břevno. Na štítě stojí koruna svobodných pánů a na ní tři korunované turnajské přílby. Klenoty zprava: I. sedící zlatý korunovaný lev mezi pětkrát zlato-modře dělenými buvolími rohy, z jejichž konců vynikají vavřínové ratolesti; přikrývadla modro-zlatá. II. černý korunovaný orel, přikrývadla černo-zlatá. III. vysoký korunovaný klobouk s figurami 2. a 3. pole, z koruny vyrůstá jedenáct střídavě stříbrných, červených, zlatých a modrých pštrosích per; přikrývadla červeno-stříbrná.
Mattheus se později stal polním podmaršálkem a členem Dvorské válečné rady. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna a jeho spolupracovníků získal od panovníka roku 1636 konfiskované trčkovské panství Lipnice nad Sázavou, které jeho potomci pro dluhy prodali roku 1741. V letech 1668–1672 a 1686–1704 vlastnil rod také Světlou nad Sázavou a jeho členové kratší dobu drželi i jiné statky. Jeden ze tří synů Mattheuse Verniera, Jan Bartoloměj (1644–1711), založil linii, která se v další generaci rozdělila do dvou větví.
Starší větev pocházela od Františka Bernarda (1687–1740), c. k. komořího a rytmistra jízdy. Po prodeji Lipnice většími majetky nedisponovala a vymřela na konci 19. století baronem Vilémem Františkem (1795–1884).
Mladší linii založil Václav Ignác (1692–1742), c. k. komoří, guberniální rada a hejtman Čáslavského kraje. Tato větev ve druhé polovině 18. století zdědila peněžní fideikomis financovaný z výnosu panství Moravany u Ronova nad Doubravou založený roku 1754 Marií Dorotheou hraběnkou del Caretto de Millesimo (†1761), rozenou Vernierovou. Posledním členem této větve a také celého rodu byl Jan Nepomuk (1837–1914), profesní rytíř maltézských rytířů, komtur v Mailburgu a okresní hejtman v Brucku nad Litavou.
