Pollak z Rudinu

Pozoruhodný vzestup této rodiny je spojen s osobou Arona Pollaka (1817-1884). Narodil se v nepříliš majetné židovské rodině ve Všeradicích v Čechách. Po dokončení studia technické chemii, začal podnikat a roku 1836 založil ve Vídni první továrnu na výrobu zápalek. Byl mimořádně zdatným obchodníkem a ještě před dovršením třicátého roku svého života měla jeho firma obchodní zastoupení v Konstantinopoli, Smyrně, Alexandrii a Káhiře, krátce po roce 1848 i otevřel pobočky i v Londýně, New Yorku, Kalifornii a v Sydney. Roku 1858 navázal dokonce kontakt s Čínou a o rok později s Japonskem. Roční hodnota exportovaného zboží činila přes milion zlatých. Pollakovo impérium se opíralo o tři hlavní továrny v Praze, Budějovicích a Vídni a v jeho podnicích pracovalo na 3000 osob, kterým ročně vyplatil 400 000 zlatých mzdy. Pollak jako první začal natírat hlavičky sirek, aby zabránil drolení zápalné hmoty, a koncem 40. let 19. století začal jako vůbec první prodávat zápalky v dodnes obvyklých krabičkách. Jeho mimořádný podnikatelský úspěch vycházel i z toho, že při výrobě začal užívat červeného nejedovatého fosforu vynalezeného profesorem univerzity ve Štýrském Hradci Antonem Schrötterem von Kristelli (1802-1875).
 
Pollak se ale proslavil také jako velkorysý mecenáš a humanista. Podnítil myšlenku vzdělávání trestanců v Praze, založil nadaci pro koupi učebnic a daroval 3000 zlatých ve státních dluhopisech s tím, aby jejich úroky byly každoročně rozdělovány mezi syny z vojenských rodin. Navíc nechával ročně rozdat 2500 pecnů chleba vídeňským chudým. Za největší přínos obecnému blahu ale císař František Josef označil zřízení Rudolfina, domu pro 75 nemajetných studentů techniky, ve kterém se kromě ubytovny nalézala také knihovna, laboratoř, učebna a studovna. Pollak instituci založil při příležitosti narození korunního prince roku 1858. Stavba ho přišla na 160 000 zlatých a byla dokončena roku 1868. Krátce po položení základního kamene mu císař udělil zlatý Záslužný kříž s korunou, což ovšem nebyl řád, ale vyznamenání. Skutečný řád obdržel o čtyři roky později, kdy získal rytířský kříž řádu Františka Josefa, jež ale nezakládal žádný nárok na nobilitaci. Třetí a konečný stupeň na cestě vzhůru následoval roku 1868. Tehdy se císař František Josef se synem Rudolfem osobně účastnili pokládání poslední kamene Rudolfina. Pollak následně získal řád Železné koruny III. třídy a s ním i nárok na povýšení do rytířského stavu, o který také okamžitě požádal. Listinou z 1. února 1869, kterou si na své náklady zhotovit nechal zvlášť honosně a napsat kaligrafickým písmem, byl povýšen do rytířského stavu jako rytíř Pollak z Rudinu (Ritter Pollak von Rudin) a získal erb:
 
Modrý štít se zlatou hlavou ve které je rostoucí černý orel. Modré pole je přeloženo zlatým kosmým břevnem, ve kterém se vidí tři včely přirozené barvy. V horním poli je zlatý lev s červeným jazykem strkající před sebou levou přední tlapou zlatou kostku. Ve spodním poli se na otevřeném moři vidí trojstěžník přirozené barvy s napnutými plachtami a se stříbrno-červenými vlajkami na stěžních a na zádi. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Klenotem na pravé s modro-zlatými přikrývadly jsou dvě zavřená křídla - přední modré se zlatou hvězdou, zadní zlaté. Na levé s černo-zlatými pak opět dvě zavřená křídla - přední černé a zadní zlaté. Pod štítem je modrá páska se zlatým heslem Labori honos suus.
 
Kromě řady dalších ocenění byl Aron rytíř Pollak také čestným občanem svých rodných Všeradic. Údajně nedlouho po nobilitaci konvertoval a přijal jméno Adolf Maria. Jeho manželkou byla Betty Goldmannová (1820-1872), se kterou měl čtyři dcery a syna Alfreda, jež byl c. k. komerčním radou. Oženil se s Luise Leviovou. Jejich dětmi byli Artur, Edgar a Betti. Rod žil ve Vídni ještě v první polovině 20. století. Roku 1938 Pollakové z Rakouska emigrovali.
 
 
Jäger-Sunstenau, Hanns, Die geadelten Judenfamilien in vormärzlichen Wien, Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades an der philosophischen Fakultät der Universität Wien, Wien 1950, s. 124-125.
Županič, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006.
 

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  

Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com