Zakladatelem starší linie šlechtického rodu Nádherných byl Johann Nádherný (1772–1860), syn mlynáře z Bohutína u Příbrami Bartoloměje (1727-1805). Mladší linie rodu, později užívající jména von Nadherny pocházela od Bartolomějova bratra Františka (1734–1804).
Johann Nádherný se v rozporu s rodinnou mlynářskou tradicí se začal věnovat obchodu, konkrétně prodeji železářského zboží, a v roce 1799 se stal pražským měšťanem. Podnikání mu vynášelo, a proto se rozhodl své aktivity dále rozšířit. Kapitál investoval do nákupu velkostatků a listinou z 15. srpna 1838 povýšen do šlechtického stavu s čestným titulem šlechtic (Edler von) a byl mu udělen erb:
Čtvrcený štít. V prvním zlatém poli vyrůstá horník, který v pravé zdvižené ruce drží zkřížené kladivo a mlátek, v levé před sebou hořící hornický kahan. Druhé a třetí pole je červené se stříbrným dvakrát lomeným břevnem ve tvaru širokého M. Čtvrté pole je modré se stříbrným dvojocasým korunovaným lvem s červeným jazykem. Na štítě je korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými a černo-zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dvě otevřená křídla - pravé černé se stříbrným břevnem, ve kterém se vidí červené lomené břevno ve tvaru širokého M, levé červené se třemi stříbrnými hvězdami pod sebou. Pod štítem je modrá páska se zlatým heslem Semper idem.
Zatímco Johann von Nádherný se ještě oženil s neurozenou dívkou z Mostu, Antonií Johnovou (1774–1816), jeho syn Ludwig Karl šlechtic Nádherný (1800–1868) si životní partnerku Sidonii (1817–1879) našel v novošlechtické (a také velkostatkářské) rodině Korbů z Weidenheimu. Již v roce roku 1845 požádal o povýšení do rytířského stavu, ale prosba byla odmítnuta z důvodu nedostatečných zásluh. Titul mu tak byl udělen až o dvacet let později, 20. července 1865, na základě jeho dlouholeté podpory regionálního školství, zásluh o rozvoj zemědělství a charitativní činnosti. Diplomem z 8. září 1865 mu byl udělen predikát Nádherný z Borutína/Nadherny von Borutin a pozměněn erb, do kterého si nechal vložit kolovrat jako odkaz své podpory textilních škol:
Čtvrcený štít. V prvním zlatém poli vyrůstá horník držící v pravé zdvižené ruce zkřížené kladivo a mlátek. Druhé a třetí pole je červené se stříbrným dvakrát lomeným břevnem ve tvaru širokého M. Ve čtvrtém modrém poli zlatý kolovrat. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Klenotem na pravé s černo-zlatými přikrývadly černou orlici s červeným jazykem. Klenotem na levé s červeno-stříbrnými přikrývadly je červené křídlo se stříbrným dvakrát lomeným břevnem ve tvaru širokého M. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem Semper idem.
O čtyři roky později se ještě pokusil dosáhnout baronátu, ale jeho žádost byla z důvodu nedostatečných zásluh panovníkem rovnou odložena ad acta.
Jeho potomci rozdělili rod do čtyř linií. Emil (1841–1902), dědic malého panství Veselíčko, ovšem zemřel bez potomků a jeho majetky připadly příbuzným.
Hlavním dědicem se stal nejstarší Johann (1838–1891), který po otci zdědil hlavní rodové panství Chotoviny, ke nimž přikoupil statek Měšice. Krátce přes smrtí svého otce se oženil s Mariettou hraběnkou Bulgarini d´Elci (1848–1909), původem sice z nebohaté, zato však starobylé rodiny původem z italské Sieny, byla spřízněné s rakouskou aristokracií. Právě příbuzenské vazby k řadě aristokratických rodin (Wratislavům, Deymům, Chorinským a Hardeggům) byly hlavním důvodem, proč byl Johann nejvyšším rozhodnutím z 26. března 1882 povýšen do stavu svobodných pánů s predikátem svobodný pán Nádherný z Borutina/Freiherr Nadherny von Borutin. Listinou z 2. června 1882 si pak nechal zásadně změnit erb. Z něj totiž zmizely veškeré figury, jež odkazovaly na podnikatelský původ rodiny, a štít byl upraven tak, aby se co nejvíce podobal znakům starých šlechtických rodů:
Modro-červeně čtvrcený štít. V prvním poli je trojvrší s prostředním zašpičatělým a do hrotu štítu sahajícím vrchem provázeným dvěma hvězdami - vše stříbrné. Ve druhém a třetím poli je lomené stříbrné břevno ve tvaru širokého M. Ve čtvrtém poli je stříbrný dvojocasý lev s červeným jazykem. Na štítě stojí koruna svobodných pánů a na ní tři korunované turnajské přílby. Na prostřední s modro-stříbrnými a červeno-stříbrnými přikrývadly stojí černá orlice s červenou zbrojí a jazykem. Z pravé přílby s modro-stříbrnými přikrývadly vyrůstá stříbrný dvojocasý lev s červeným jazykem a z levé s červeno-stříbrnými přikrývadly červené křídlo s lomeným břevnem ve tvaru širokého M. Štítonoši jsou dva zlatí gryfové s červenou zbrojí a jazyky stojící na bronzové arabesce, na které visí zlatá páska s černým heslem Semper idem.
Johannovi bratři stejně prestižní sňatky neuzavřeli. Othmar (1840–1925), jehož linie držela statky Jistebnice, Veselíčko a Adršpach, se oženil s Wilhelmine Baernreiterovou (1856–1950), jež pocházela ze známé podnikatelské rodiny. Manželkou Karla Ludwiga (1849–1895) se pak stala Amalie Kleinová z Wisenbergu (1854–1910), jejíž otec byl majitelem velkostatku Sobotín a spolumajitelem významných železáren. Karel Ludwig žádný statek nezdědil, z dědictví ale získal peníze, za které roku 1879 koupil panství Vrchotovy Janovice.
Do stavu svobodných pánů byly linie Othmara a Karla Ludwiga povýšena teprve nejvyšším rozhodnutím z 13. května 1898. Důvodem mohla být přímluva Josefa Marii Baernreithera (1845–1925), švagra Othmara Nádherného, který patřil mezi přední osobností rakouské politiky a jež byl roku 1898 krátce (od března do října 1898) ministrem zemědělství ve vládě Františka hraběte Thuna.
Titul byl tehdy udělen Othmarovi a vdově po Karlu Ludwigovi Amalii s nezletilými dětmi Johannesem (1884-1913), Karlem (1885-1931) a Sidonií (1885-1950). Listina byla vydána ve dvou exemplářích pro každou z větví zvlášť s datem 13. května 1898.
Jí také tyto linie přijaly Johannovi Nádhernému roku 1882 udělený erb.
Nejstarší (Janova) linie držela velkostatek Chotoviny až do roku 1948. Restituován byl Johannesi Nádhernému (1943–2005), po jehož smrti byl potomky (mj. z důvodu vysokých dědických daní) prodán. Jeho potomci dnes žijí v USA.
Majetek Othmarovy větve byl vyvlastněn na základě Benešových dekretů. Její členové dnes žijí v Rakousku a USA.
Nejmladší odnož Karla Ludvíka po meči vymřela baronem Karlem (1895–1931). Velkostatek a zámek Vrchotovy Janovice pak vlastnila jeho sestra Sidonie (1885–1950), které byl ale nejprve zabaven roku 1943 nacisty z důvodu zřízení Výcvikového prostoru Waffen-SS Benešov (SS-Truppenübungsplatz Beneschau) a následně po roce 1948 komunistickým režimem. S pomocí přátel v září 1949 emigrovala, ale zemřela již 30. září 1950 v Londýně. V květnu 1999 byly její ostatky přeneseny na rodinný hřbitov v zámeckém parku za zdí kostela sv. Martina.
----------
Županič, Jan. Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha : Agentura Pankrác, 2023.
