Andreas Hofer (1767-1810), hostinský a obchodník z jihotyrolského Sankt Leonhard in Passeier (dnes též San Leonardo in Passiria v Jižním Tyrolsku) byl vůdčí osobností povstání tyrolského obyvatelstva proti bavorského okupaci. Za prokázané zásluhy jej 15. května 1809 císař František I. svým osobním listem povýšil do tyrolského šlechtického stavu bez taxy s tím, že pro něj má být okamžitě zhotoven šlechtický diplom. Vzhledem k porážce císařských vojsk v bitvě u Wagramu v červenci 1809 a potlačení tyrolského povstání k tomu ale již nedošlo a Hofer byl 20. února 1810 popraven v Mantově.
Teprve v roce 1817 požádal jeho syn Johann (1794–1855), později správce c. k. tabákového skladu a statkář v dolnorakouském Fischamendu, panovníka o vydání majestátu, jenž by jemu, jeho matce matky a sourozencům potvrdil nárok na šlechtictví a o povolení erbu, který měl být připomenutím osudů a zásluh Andrease Hofera.
Příslušný diplom byl vydán 26. ledna 1818 a rodině jím byl přiznán nárok na šlechtický stav Rakouského císařství a predikát von. Zároveň došlo k udělení požadovaného erbu:
Zlato-červeně čtvrcený štít. V prvním poli je červená, do středu štítu hledící orlice. Ve druhém poli vavřínový věnec, ve třetím stojí na zeleném trávníku před příkrou skálou tyrolský střelec s černým kloboukem se širokou střechou, hnědým kabátem, bílou košilí, černými krátkými kalhotami s červenými šlemi, bílými punčochami a černými nízkými boty držící v levici hlaveň pušky a pravou ukazující kupředu. Ve čtvrtém poli stojí na zeleném trávníku věž s cimbuřím, dvěma okny vedle sebe a zavřenou dřevěnou branou, od které na každou stranu vybíhá kosmo a šikmo vzhůru hradba. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-zlatými přikrývadly. Klenotem je černý orel s červenými jazyky.
Rod vymřel roku 1921 Leopoldem šlechticem von Hofer (1861–1921), úředníkem městských plynáren ve Vídni.
