Jméno rodu Gomperzů je genitivním tvarem hebrejského jména Mordechai, které bylo poněmčeno na Emerich, resp. Gumprecht či Gomprecht. Rodina údajně pochází z Frankfurtu nad Mohanem. Okolo roku 1600 se jejich předkové připomínají v blízko sebe ležících městech Emmerich am Rhein a Nimwegen, kde užívali příjmení Emerich. Od počátku 18. století začali užívat přijmení Gomperz a přibližně o čtyři desítky let později přesídlili do habsburské monarchie. Josua Gomperz (1782-1857) se usadil v Brně. Stal se uznávaným obchodníkem a později ředitelem brněnské pobočky Rakouské národní banky. Byl také uznávanou osobností zdejší židovské obce a dlouhá léta působil jako předseda zdejší Židovské kulturní společnosti. Měl celkem osm dětí. Dvě dcery se provdaly do židovských novošlechtických rodin. Josefine (* kol. 1826) se provdala za Leopolda von Wertheimstein, Sophie (*1835) za Rudolfa sv. pána von Todesco. Ze tří synů byli dva (oba podnikatelé) povýšeni do rytířského stavu. Třetí, Theodor (*1832), byl profesorem filozofie a později se stal dvorním radou a doživotním členem panské sněmovny. S Elise, dcerou Heinricha rytíře Sichrowského, měl dva syny a dceru.
Nejstarší syn Josuy, Max Gomperz (1822-1913) byl textilním podnikatelem a cukrovarníkem. Později se stal i šéfem c. k. privilegované továrny na vlněné zboží L. Auspitz Enkel v Brně, prezidentem správní rady c. k. privilegované České západní dráhy, správním radou c. k. privilegovaného rakouského bankovního ústavu Creditanstalt pro obchod a řemesla, bankéřem ve Vídni a viceprezidentem obchodní a živnostenské komory v Brně. Byl také poslancem říšské rady a propagoval větší aktivitu Rakousko-Uherska v koloniální politice. Za prokázané zásluhy mu byl 27. října 1873 udělen komturský kříž řádu Františka Josefa a o něco dříve, 31. října 1867, se stal rytířem řádu Železné koruny III. třídy. Řád Železné koruny zakládal nárok na nobilitaci, ale Max tohoto privilegia využil až po deseti letech. 21. prosince 1877 byl povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř Gomperz (Ritter von Gomperz) a byl mu udělen erb:
V zeleném, zlatě lemovaném a damaskovaném štítě, stříbrný kůň ve skoku. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby se zeleno-stříbrnými přikrývadly. Z pravé vyskakuje stříbrný kůň, na levé jsou dvě zavřená stříbrná křídla.
Max rytíř Gomperz byl ženatý a zanechal po sobě dceru Rosu, která se roku 1887 provdala za Gastona Carlina, a syna Philippa (1861-1948). Po dokončení studií práv a zisku doktorátu začal pracovat v otcových podnicích, které později zdědil. Po strýci Juliovi rytíři Gomperzovi (1824-1909) zdědil většinu jeho majetku, včetně velkostatků Hlubočany u Vyškova, Oslavany a Habrovany. Jejich držba mu umožnila kandidaturu ve velkostatkářské kurii moravského zemského sněmu a řadu let byl zemským poslancem. Roku 1938 se Gomperzové vystěhovali do Švýcarska.
