Dittel
Leopold Dittel (1815-1898) patří mezi nejslavnější rakouské lékaře 19. století. Narodil se v židovské rodině v moravském Fulneku. Vystudoval lékařskou fakultu vídeňské univerzity, kde byl promován v červnu 1840 doktorem lékařství a chirurgie a magistrem porodnictví a očního lékařství. Zároveň se zabýval novými léčebnými metodami, zejména problematikou rehabilitací. Po absolutoriu působil jako asistent a soukromý lékař v rehabilitačně-ortopedickém ústavu ve Vídni a v letní sezóně 1842-1848 jako lázeňský lékař v Trenčianských Teplicích na dnešním Slovensku.
S vědeckou prací začal poměrně pozdě. Zpočátku získával zkušenosti během zimních měsíců ve Vídeňské všeobecné nemocnici. Zájem o obor jej vedl k tomu, že roku 1848 ukončil vlastní lékařskou praxi a stal se nejprve asistentem soudního lékařství a později operatérem na klinice slavného chirurga Johanna Dummreichera šlechtice Österreichera (1815-1880). Zde se také stal roku 1853 asistentem a o tři roky později výnosem c. k. ministerstva vyučování byl jmenován docentem. Následně působil jako soukromý docent na vídeňské univerzitě a věnoval se zejména chirurgii. Působil na 1. chirurgickém oddělení Vídeňské všeobecné nemocnice a výnosem státního ministerstva z července 1861 se zde stal primářem. Nejvyšším rozhodnutím císaře Františka Josefa I. z 21. června 1865 byl jmenován mimořádným profesorem vídeňské univerzity. Tehdy se zabýval mimo jiné i patologií, ale v centru jeho zájmů stály nové léčebné metody. Je považován za zakladatele urologie jako samostatného lékařského oboru a stál u zrodu cystoskopie, vyšetřovací metody, která lékařům umožnila prohlédnout vnitřní povrch dutiny močového měchýře a močové trubice včetně úseku, který prochází prostatou. Zabýval se také vlivem psychologie a pozitivního myšlení na léčbu nemocí. Známý je případ, kdy spolu s kolegou Josefem rytířem Škodou rozdělili některé pacienty Všeobecné nemocnice na dvě poloviny. Jedna dostávala obvyklé léky, druhá jen placebo. Po uplynutí jednoho roku bylo s překvapením konstatováno, že úspěchy na obou stranách byly přibližně stejné. Škoda a Dittel na tomto základě konstatovali, že lékaři pouze mohou stanovit diagnózu a nemoc v jejím příběhu vydráždit či utlumit, ale nikoli vyléčit. „Uzdravovat dokáže jen a pouze příroda v člověku. Přitom nesmíme zapomenout, že zdravý způsob život představuje důležitou součást přírody.“
Po smrti barona (od 1866) Dumreichera roku 1880 mu byla nabídnuta řádná profesura na vídeňské univerzitě, kterou však odmítl, aby se i nadále mohl intenzivně věnovat urologické praxi a práci na vědeckých studiích. Byl totiž autorem řady mimořádných lékařských prací a výsledky jeho činnosti byly oceňovány po celém světě. V Rakousku mu jeho činnost přinesla udělení rytířského kříže řádu Františka Josefa, saský král jej jmenoval komturem II. třídy saského Albertova řádu, bavorský pak rytířem bavorského Záslužného řádu sv. Michaela. Navíc byl Dittel členem řady domácích i zahraničních učených společností. Nejvyšším rozhodnutím ze 14. března 1881 mu císař František Josef za jeho vynikající činnost udělil řád Železné koruny III. třídy. Na jeho základě požádal 7. května téhož roku o nobilitaci a listinou z 31. května 1881 byl povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř Dittel (Ritter von Dittel) a byl mu udělen erb:
V modrém štítě stříbrné vlnité břevno. V horním poli je ruka přirozené barvy s bílou manžetou držící lékařský skalpel s černou rukojetí. Ve spodním poli vyrůstá ze zelené půdy přirozená prha arnika (arnica alpina). Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby s modro-stříbrnými přikrývadly. Klenotem na obou jsou otevřená modrá křídla se stříbrným vlnitým břevnem. Na pravé přílbě je mezi křídly Aeskulapova hůl, na levé rostoucí prha arnika. Pod štítem je modrá páska se stříbrným heslem AUXILIARE.
Oslava jeho padesátiletého doktorského jubilea roku 1890, stejně jako osmdesáté narozeniny o pět let měly velkolepý charakter a Dittelovy blahopřála řada předních osobností jak z Rakousko-uherské monarchie, tak i z celé Evropy. Pedagogickou práci na univerzitě ukončil roku 1891, ale po smrti svého kolegy Theodora Billrotha (1829-1894) byl jmenován do vysoce prestižní funkce prezidenta vídeňské Lékařské společnosti (Gesellschaft der Ärzte). Zemřel po dlouhé nemoci 28. července 1898. Pohřben byl na Dornbašském hřbitově (Dornbacher Friedhof) v 17. vídeňském okrese (Hernals). Jeho portrétní reliéf od Rudolfa Bachmanna můžeme dnes spatřit v arkádovém dvoře vídeňské univerzity. Jeho jméno nese i Dittelgasse ve 22. vídeňském okrese.
Leopold Dittel roku 1847 konvertoval ke katolictví. Roku 1861 se oženil s výrazně mladší Marií (1832-1907), dcerou dr. Gottlieba Gittlera a Anny rozené von Pistor. V manželství se narodily tři děti. Dcera Emmernetia (*1865) se roku 1887 provdala za doktora filozofie a lékařství Richarda Kerryho. Starší syn Leopold (*1861) následoval otcova příkladu a stal se lékařem. Také dosáhl habilitace, byl soukromým docentem a v zimě provozoval praxi v egyptské Káhiře. Roku 1892 se oženil s Marií, dcerou dvorního rady na ministerstvu spravedlnosti Alberta Felnera von der Arl a Julie von Kodoertsch. Mladší syn Albert (*1863) byl vlastníkem velkostatku v Eggersdorfu u Štýrského Hradce. Jeho manželkou byla Henriette Michelová.
