Schlechtové (též Šlechtové) byli v 19. století váženou rodinou žijící na Turnovsku ve východních Čechách. Několik jejích příslušníků bylo povýšeno do šlechtického stavu. Nejprve dosáhl významného postavení Petr Karel Schlechta, majitel panství Hrochův Týnec a textilní továrny v Lomnici nad Popelkou. Roku 1858 požádal panovníka o udělení trvalého vyznamenání za své zásluhy při rozvoji průmyslu a za humanitární činnost v podobě povýšení do šlechtického stavu. František Josef jeho prosbě vyhověl a 16. května 1859 jej povýšil do šlechtického stavu. Zároveň mu nařídil do jednoho roku uhradit taxu ve výši 1050 zlatých. Diplomem z 2. listopadu 1859 pak získal predikát Schlechta šlechtic z Hrochowa (Schlechta Edler von Hrochow) a erb. Ten vycházel ze znaku staročeského rytířského rodu Šlechtů Všehrdských ze Všehrd, čímž Petr Karel zřejmě odkázoval na tradici, podle které z tohoto rodu pocházel:
V dolní třetině červeného štítu se vidí stříbrná, černě spárovaná hradba se třemi stínkami, za kterou vyrůstá vlk přirozené barvy. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou tři pera - stříbrné mezi červenými.
V nobilitačním aktu Petra Karla Schlechty šlechtice z Hrochowa, ani jeho vzdáleného bratrance MUDr. Antonína Vincence rytíře Schlechty-Sedmihorského z roku 1873 však nic takového není příbuzenský vztah ke Šlechtům ze Všehrd zmíněn. Proto vyhlíží trochu podivně skutečnost, že 14. května 1885 bylo posluchači práv Antonínu Petrovi Schlechtovi, příbuznému výše uvedených, potvrzeno, že je potomkem staročeského rodu Šlechtů Všehrdských a má právo predikát rytíř Schlechta Wssehrdský ze Wssehrd a erb.
Není pochyb, že se tato informace záhy dostala i k Petru Karlovi Schlechtovi, který na základě výše zmíněného příbuzenského vztahu požádal o obnovení rytířského stavu. Ministerstvo mu vyhovělo výnosem z 23. února 1886. Další žádost jeho syna Bedřicha z roku 1895 o povýšení do stavu svobodných pánů ale bylo zamítnuto. Bedřich proto alespoň požádal o vydání certifikátu o renobilitaci a o polepšení erbu. Žádost bylo vyhověno a 23. května 1900 získal Bedřich nejen nárok na titul rytíř Schlechta Wssehrdský ze Wssehrd a Hrochowa (Schlechta Wssehrdský von Wssehrd und Hrochow), ale také na rytířský znak:
Jeho štít se nijak neliší od šlechtického z roku 1859, ale stojí na něm dvě přílby s červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem na pravé je rostoucí vlk přirozené barvy, na levé tři pera – červené, stříbrné a červené.
Bedřich se spolu Antonínem Petrem, vicesekretářem šlechtického odboru ministerstva vnitra a okresním hejtmanem, pokusil roku 1901 ještě jednou dosáhnout baronátu. Žádost ale nebyla vyřízena, protože již počátkem roku 1902 propukla renobilitační aféra, ve které hrál Antonín Petr Schlechta Wssehrdský jednu z hlavních rolí. Během vyšetřování vyšlo najevo, že jedna z listin prokazující rytířský původ Schlechtů, byla zfalšována a proto byla 19. prosince 1903 renobilitace rodu Schlechtů zrušena. Zatímco se ale Antonín Petr a příslušníci jeho linie vrátili se zpět do měšťanského stavu, šlechtictví Schlechtů z Hrochowa zrušeno být nemohlo. Nikdo z nich totiž nespáchal takový trestný čin, který byl zrušením šlechtického stavu obvykle trestán. Byl jim pouze zrušen renobilitací získaný rytířský titul a vrátili zpět ke stavu, erbu a predikátu, jenž jim byl udělen roku 1859.
Elznic, Václav, Renobilitační procesy pražské, zvláštní příloha Zpravodaje Klubu genealogů a heraldiků v Ostravě č. VI, Ostrava 1984.
Mikule, Stanislav, O rodu a erbu Všehrdů, Heraldická ročenka 2007, s. 151-170.
Županič, Jan. Renobilitace a problém šlechtictví na konci Rakousko-uherské monarchie. Heraldika a genealogie, 2005, vol. 38, no. 3-4., s. 168-203.
Županič, Jan. Šlechticem napodruhé. Rušení a opětovné udílení šlechtických titulů v Rakousko-Uherské monarchii. In Sborník k 60. narozeninám profesorky Marie Bláhové, Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et historica 1-2/2002, Z pomocných věd historických XVI, Praha: Karolinum 2007, s. 271-301.
Županič, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006.
