Heinrich Wawra (1831–1887) se narodil 2. února 1831 v Brně jako Jindřich Blažej Vávra. Byl synem mlynáře a narodil se jako nejmladší z pěti bratrů. Již v mládí se jeho zálibou stala botanika, které se věnoval i během studia lékařství na univerzitě ve Vídni v letech 1849–1854. Během těchto let podnikl několik cest po střední Evropě a publikoval také první botanické studie. Roku 1854 se stal doktorem lékařství a vstoupil do řad c. k. válečného námořnictva.
Roku 1856 byl povýšen na vrchního lékaře a jako odborník v oblasti přírodních věd se následně účastnil zámořských expedicí, které do Rakouska přivezly řadu cenných sbírek. Jeho první expedice se uskutečnila roku 1856 na fregatě Saida po Středozemním moři, dále byl členem výprav v letech 1857–1858 na korvetě Carolina do jižní Ameriky a západní Afriky a v letech 1859-1860 za účasti arcivévody Ferdinanda Maxmiliána na parníku Elisabeth do Brazílie. Arcivévoda k Wawrovi choval značnou důvěru a pověřil jej správou botanických exponátů a následným zpracováním botanických částí cestopisu, který plánoval. Ten Wawra nakonec vydal sám roku 1866 pod názvem Botanische Ergebnisse der Reise S. K. Hoheit des Herrn Erzherzogs Ferdinand Max nach Brasilien. Arcivévodu (ovšem již jako mexického císaře Maxmiliána) doprovázel i na jeho poslední cestě z Rakouska do jeho nové vlasti na fregatě Novara, přičemž během zpáteční cesty expedice navštívila také ostrov Kuba (1864–1865).
Byl též členem doprovodu prince Ludvíka Augusta Sasko-Cobursko-Gothajského, který se 15. prosince 1864 v Brazílii oženil s dcerou tamního císaře Pedra II. Leopoldinou a v letech 1872–1873 provázel tohoto prince s jeho bratrem Ferdinandem Filipem na zámořské cestě napříč Spojenými státy americkými, přes Austrálii, do Indie a na Cejlon. Nejdelší cestu absolvoval v letech 1868–1871na fregatě Donau, která obeplula svět.
Během své kariéry se jako lékař účastnil též válek s Itálií roku 1859, kdy byl nasazen na fregatě Radetzky a roku 1866, kdy byl přidělen na fregatu Schwarzenberg, jež se zapojila do bitvy u ostrova Visu.
Za své mimořádné zásluhy byl opakovaně vyznamenán. Byl nositelem několika zahraničních řádů i rakouské velké zlaté medaile Za umění a vědu. V roce 1859 mu císař za uspořádání sbírky afrického umění daroval drahocenný prsten s brilianty. Dne 5. dubna 1868 získal rytířský kříž Řádu Františka Josefa a 13. července 1871 Řád železné koruny III. třídy. Na jeho základě obratem požádal o nobilitaci.
Listinou danou ve Vídni 6. března 1872 jej panovník povýšil do rytířského stavu s predikátem rytíř/Ritter Wawra von Fernsee a udělil mu erb:
Zlato-modře dělený štít. Nahoře vyniká z dělící linie černé ozubené kolo a z něj vyrůstá černý gryf s červeným jazykem držící v pravém spáru vykořeněnou zelenou rostlinu kvetoucí načervenalými okolíky. Dole pluje po přirozeném moři trojstěžník s podkasanými stříbrnými plachtami a vimpely. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. dvě složená křídla, přední černé se zlatou hvězdou, zadní zlaté, přikrývadla černo – zlatá; II. dva stříbrno – modře dělené rohy, mezi nimi dřevěná hůl čtyřikrát ovinutá zeleným hadem, přikrývadla modro – stříbrná. Pod štítem se vine zlatá páska s černou devizou SAPERE AUDE.
Roku 1880 odešel rytíř Wawra v hodnosti námořního štábního lékaře ze zdravotních důvodů do výslužby. Nikdy se neoženil. Zemřel náhle 24. března 1887 v Badenu u Vídně. Své sbírky odkázal Moravskému zemskému muzeu, které je po druhé světové válce postoupilo – s výjimkou numismatické části – Náprstkovu muzeu v Praze. Město Brno zřídilo roku 1927 jeho čestný hrob, o který pečuje Botanická společnosti.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
