Sigmund Veith (1774–1854) se narodil v Rychnově nad Kněžnou. Do armády vstupuje 21. ledna 1793 z plukovní vychovatelny 57. pěšího pluku Michailovits. 1. listopadu 1796 se stává svobodníkem, 21. prosince 1799 desátníkem, 1 září 1805 šikovatelem a 1. září 1813 praporčíkem. Hodnosti podporučíka dosahuje 7. listopadu 1813, nadporučíka 13. února 1828. 17. května 1832 je povýšen na kapitán-poručíka a 16. října 1834 na hejtmana, čímž jeho vzestup vyvrcholil. Do penze odchází 15. srpna 1837, po více jak 44 letech služby.
Během své kariéry se účastnil v roce 1793 blokády Dünkirchenu, 1794 bitvy u Dornay v Nizozemí, řady bojů roku 1796, roku 1797 bitvy u Arcole a obležení Mantovy a při přechodu řeky Etsch padl s celým svým sborem do francouzského zajetí. Roku 1800 bojoval u Janova a Marenga, 1801 u Bozzola, 1805 u Steyeru a Mariazell, 1809 se účastnil v bitvách u Řezna, Aspern, Wagramu a Znojma, roku 1813 u Drážďan a Lipska, roku 1814 byl zajat u Montecanu. Roku 1815 se podílel na obléhání pevností na Rýně a poté se účastnil bitvy u Štrasburku. Dvakrát byl také raněn – roku 1797 u Mantovy a roku 1814 u francouzského Monterau.
Za více jak třicet let služby v armádě s účastí v boji jej císař Ferdinand I. povýšil nejvyšším rozhodnutím ze dne 28. června 1839 do šlechtického stavu. Listinou danou ve Vídni 25. ledna 1840 mu udělil predikát von Veithenau a erb:
Zlatým šikmým břevnem modro-červeně dělený štít. Nahoře osm zlatých hvězd (3,2,2,1), dole paže ve zbroji se zlatými okraji plátů držící v nahé pěsti meč se zlatým jilcem. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro–zlatými a červeno–zlatými přikrývadly. Klenotem jsou tři pera, modré, zlaté a červené.
Sigmund Veith von Veithenau se ještě jako desátník,12. února 1803, oženil s Amalií Pohe. Zemřel jako vdovec 23. června 1854 v Opavě ve Slezsku. Není známo, že by zanechal potomky.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
