Rod Sydlerů pochází v Horních Rakous a jeho první příslušníci byli usazeni v Ischlu (dnes Bad Ischl) již na počátku 17. století. Prvním známým členem rodu byl Ruprecht, lodník a obchodník se solí, který se (neznámo kdy) utopil během plavby po Dunaji u Korneuburgu. Jeho syn Adam (kol. 1580–1646) vystavěl vinný v Ischlu a roku 1629 byl zvolen obecním sudím v Ischlu. Zde také spolu s dalšími roku 1633 založil kapli Nejsvětější trojice. Užíval také erb, u kterého ale nevíme, zda mu byl udělen či zda šlo o usurpaci:
Zlatý štít se stříbrnou špicí se zeleným trojvrším, na němž roste červená růže se zlatým semeníkem a kalichem na zeleném stonku se dvěma listy provázenou po každé straně modrým dvojocasým lvem s červeným jazykem. Na erbu spočívá kolčí přílba s modro – stříbrnou a červeno – stříbrnou točenicí a s přikrývadly týchž tinktur. Klenotem je rostoucí lev ze štítu držící před sebou v obou tlapách růži ze štítu.
S manželkou Katharinou, se kterou se oženil roku 1605, měl dvě dcery a pět synů: Wofganga (okolo 1606–1671), výrobce soli a sudího v Ischlu, Johanna Gabriela (1611–1658), městského písaře ve Wolfsbergu, Abrahama (*1617), výběrčího a správce vrchního úřadu v Horních Rakousích, Isaaka (*1622) a Adama (1609–1636), výrobce soli.
S výjimkou posledního, který zemřel v mladém věku, byli všichni především na základě otcových zásluh listinou císaře Ferdinanda III. danou v Řezně dne 31. ledna (von Frank: Standeserhebungen und Gnadenakte... uvádí březen) 1653 povýšeni do říšského šlechtického stavu s predikátem von Rosenegg a byl jim udělen (resp. polepšen otcův) erb:
Zlato-červeně čtvrcený štít s modrým srdečním štítkem. V něm je stříbrná špice a v ní na zeleném trojvrší červená růže se zlatým semeníkem a kalichem na zeleném stonku se dvěma listy. 1. a 4. polovina černého korunovaného orla s červeným jazykem. 2. a 3. stříbrné šikmé vlnité břevno. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s černo– zlatými a červeno–stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě složená křídla, přední je zlato – černě rozdělené stříbrnou špicí s trojvrším a růží ze štítu, zadní křídlo červené se stříbrným vlnitým břevnem.
V dalších generacích se rod komplikovaně rozvětvil. Jen nejstarší Wolfgang měl ze dvou manželství 20 dětí. Někdy ve druhé dekádě 18. století přijali Wolfgangovi vnuci, Joseph Carl (1695–1748), výrobce soli v Gmündenu, a jeho bratranci z mladší větve Joseph Anton (okolo 1673–1741), správce solného úřadu v Ebensee na Travenském jezeře, a Franz Wolf Anton (*1688) ke svému erbu a predikátu synovce Sebastiana Heinricha Sydlera. Protože tento krok vyžadoval panovnické schválení, které bylo ale velmi nákladné, požádal Sebastian Heinrich knížete Antonína Floriana z Lichtenštejna, který disponoval právy velkého palatina o konfirmaci tohoto kroku.
Listinou danou ve Vídni 4. května 1717 následně Antonín Florian coby kníže Svaté říše římské a vladař domu lichtenštejnského, kníže opavský a krnovský (von und zu Liechtenstein in Schlesien zu Troppau und Jägerndorf) na základě palatinského privilegia, které císař Ferdinand III. udělil 23. října 1654 jeho předkovi Gundakarovi, Sebastianu Heinrichovi potvrdil, že smí užívat šlechtický titul, erb a přídomek svých strýců v podobě von Roseneck.
Příslušníci rodu jsou připomínáni ještě na sklonku 19. století, bohužel však zatím nebylo zjištěno, o jakou linii se jedná. V hornorakouském Linci se v 70. a 80. 19. století připomíná výběrčí daní Felix Sydler von Rosenegg a následně až do počátku 20. století (zřejmě jeho syn) Josef Sydler von Rosenegg, který zde zastával úřad přednosty c. k. daňového úřadu. Sociální pozice jiných příslušníků rodiny byla výrazně nižší. Např. v Salcburku usazený Eduard (†1914) byl hostinským a řezníkem.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
------------------------------------
Christoph Brandhuber, Die Sydler von Rosenegg. Aufstieg, Macht und Ansehen einer Familie des Salzkammergutes, in: Mitteilungen des Ischler Heimatvereines 25 (2000), S. 34–37.
