Soukup von Dobeneck

Bartholomäus Soukup (1785–1842) se narodil v Hradci u Stoda na chotěšovském panství v západních Čechách. Do armády, k pěšímu pluku Erbach č. 42, vstoupil 3. května 1803 se závazkem desetileté služby. 1. září 1805 se stává desátníkem, 16. února 1809 šikovatelem a 1. září 1809 praporčíkem. 31. srpna 1813 dosahuje hodnosti podporučíka. 1. května 1814 byl převelen k pěšímu pluku č. 24 Strauch a povýšen na nadporučíka, 1. října 1814 následně k pěšímu pluku č. 35, u něhož získává 16. září 1831 hodnost kapitán-poručíka a 16. října 1833 hejtmana. V této hodnosti také odešel do penze.

Během své kariéry se účastnil tažení proti Napoleonovi I. v letech 1805, 1809, 1813 a 1814. Účastnil se bitev u Günzburgu roku 1805 a roku 1809 bitvy u Aspern (zde zasáhl do střetu u Esslingu) a u Wagramu.

Za více jak třicet let služby v armádě s účastí v boji jej císař František I. povýšil nejvyšším rozhodnutím ze dne 30. května 1834 do šlechtického stavu. Listinou danou ve Vídni 6. září 1834 mu udělil predikát šlechtic/Edler von Dobeneck a erb:

Modro-stříbně polcený štít. Vpravo v patě štítu široká řeka, přes kterou se klene dřevěný most na dvou dvojicích pilířů. Na něm je zlatý lev s červeným jazykem s šavlí se zlatým jilcem a záštitou v pravé tlapě. Vlevo červený klobouk se zvýšeným dýnkem a širokou krempou, z níž visí dvě, pod klouboukem překřížené, šňůry. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro–zlatými a červeno–stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí lev ze štítu.

Bartholomäus se roku 1824 oženil s Marií Hickmannovou (1798–1880), s níž měl čtyři dcery a dva syny. Zemřel 12. října 1842 v Praze.

Starší z jeho synů, Gustav (1828– po 1867), původně uvažoval o civilní službě, ale nakonec jako jeho otec vstoupil do vojska. Do výslužby odešel roku 1867 jako major pěšího pluku č. 11.

Mladší Emil (1828–1905) absolvoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a také nastoupil k pěchotě. Jeho kariéra ale byla mnohem rychlejší a výraznější, než u otce a bratra. Stal se plukovníkem a velitelem pěšího pluku č. 54 a  v květnu 1883 byl jmenován velitelem 37. pěší brigády. Krátce nato, 1. listopadu 1883, byl povýšen na generálmajora. Do výslužby odešel o necelých pět let později, 1. května 1888, jako velitel 18. pěší brigády v Praze. Při této příležitosti byl mimořádně oceněn. Nejen, že mu byla udělena čestná hodnost (tzv. titul a charakter) polního podmaršálka, ale získal také rytířský kříž Leopoldova řádu. Od roku 1866 byl ženatý s Františkou Wroubkovou ovdovělou Zdekauerovou (*1825), ale manželství zůstalo bezdětné. Zemřel jako poslední člen rodu po meči 10. března 1905 v Salcburku.

 

Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  

Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com