První zmínka o rodu Salomonů (původně Šalomonů) pochází z roku 1541, kdy se připomíná Bartoš Šalomon, obecní starší ve Frýdku. Nelze vyloučit, že byl evangelické víry (příjmení by tomu nasvědčovalo), později se ale rodina prezentovala jako rozhodně katolická. Souvislou rodovou linii můžeme sledovat až od Václava staršího, který zemřel ve Frýdku mezi lety 1607-1614. Jeho syn Václav mladší (†1628 či 1629) byl ševcovským mistrem, cechmistrem a opakovaně (připomínán 1615, 1616 a 1627) frýdeckým radním. Zřejmě v důsledku válečných událostí rodina výrazně zchudla a synové Václava mladšího (alespoň načas) Frýdek opustili.
Prvým významným představitelem rodu byl Václav Mořic Salomon (kol. 1625 – 1702). Mezi lety 1637-1641 zřejmě studoval na jezuitské koleji v Kroměříži. Po vypálení města Švédy v červnu 1643 odešel do Brna, kde pokračoval ve studiu. Poté, co bylo město roku 1645 obleženo švédskou armádou pod velením Lennarta Torstensona, podílel se jako člen studentské setniny Jana Staffa na jeho obraně. Krátce po těchto událostech odešel do Prahy, kde 5. května 1648 získal na tamní filozofické fakultě titul bakaláře a následně pokračoval ve studiu práv. Jeho účast v obraně Prahy proti Švédům není vyloučena (ba je vysoce pravděpodobná), ale mezi členy studentské legie vedené Janem Kaufferem uveden není.
Někdy mezi lety 1650 a 1652 získal Václav Mořic erb a predikát z Friedberka. Protože z české ani říšské kanceláře příslušný majestát vydán nebyl, lze předpokládat, že vyšel z kanceláře některého z císařem jmenovaných palatinů s právem udílet erby či dokonce šlechtictví. Listina bohužel známa není, udělený erb ale odpovídal tomu, který byl o dvě století později potvrzen jeho příbuznému Emanuelovi (1829-1908).
Počátkem 50. let dokončil Václav Mořic studium práv a následně začal působit jako taxátor komorního soudu. Od roku 1662 je připomínán ve vyšší funkci refendáře, soudního pomocníka, jež měl na starosti přípravu podkladů pro jednotlivé případy. Roku 1665 byl jmenován veřejným notářem. Roku 1655 získal Salomon městské právo na Starém Městě pražském. Jako známá a vlivná osobnost byl nejprve jmenován obecním starším a roku 1676 radním. Císař Leopold I. ocenil jeho služby 7. srpna 1677, když mu z moci římského císaře udělil malý palatinát.
Přestože Václav Mořic Salomon z Friedberka postupně získal nemalý majetek, vliv i vážnost, mezi skutečnou šlechtu s právem zasedat na zemském sněmu a nabývat zemské úřady nepostoupil. Jeho sociální postavení odpovídalo předbělohorským erbovníkům (nyní de facto prosté šlechtě, která neměla stavovská práva), a to přesto, že v letech 1669 – 1675 držel malé panství Podbradec na Litoměřicku. Jako měšťan Starého Města pražského však mohl nabývat deskové statky bez toho, aby se stal příslušníky rytířského stavu. Výkon měšťanské profese totiž byl pro něj ekonomicky mnohem zajímavější, než držba nevelkých a mnohdy nepříliš výnosných rytířských statků.
Václav Mořic zemřel roku 1702 v Praze. Přestože měl ze dvou manželství vysoký počet dětí, zdá se, že jím po meči linie vymřela. Pozdější Salomonové z Friedberka totiž pochází od jeho staršího bratra Matyáše (1618–1681), který působil jako hejtman Petřvadských z Petřvaldu a zemřel ve Frýdku. Jeho potomci se ale přestěhovali do Čech a později se rod značně rozvětvil. U této linie není vůbec jasné, jak nabyla erbu a predikátu. Matyáš totiž nosil v erbu ptáka (barevná varianta není známa), přídomek "z Friedberka" ale používal. Je možné (ale zatím nikoli doložitelné), že k přijetí erbu Václava Mořice druhou větví došlo až v další generaci, konkrétně v osobě Matyášova syna Rudolf (†1712), který měl být svým strýcem Václavem Mořicem Salomonem jmenován z palatinátní moci veřejným notářem a později byl vrchnostenským úředníkem (hejtmanem). Stejné profese zastávali i jeho potomci, vesměs málo majetní. Část rodiny se na přelomu 18. a 19. století usadila v Haliči, kde se jim podařilo postoupit mezi státní úředníky.
Matyášovým potomkem v šesté generaci byl Emanuel (1829–1908), nepochybně nejslavnější člen celého rodu – c. k. důstojník, malíř, spisovatel, překladatel a také propagátor vegetariánství a abstinence. Protože se žádné informace o nobilitaci jeho rodu nedochovaly, byl Emanuelovi, tehdy majorovi ve štábu generálního ubytovatele, 8. prosince 1862, šlechtický titul potvrzen císařem Františkem Josefem I. z nejvyšší milosti. Certifikát c. k. státního ministerstva mu byl vydán 21. března 1863 a jeho prostřednictvím také potvrzen erb:
Čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém zlatém poli je černá, do středu hledící orlice s červeným jazykem. Druhé pole je červené se stříbrným dvojocasým kráčejícím lvem. Ve třetím modrém poli se vidí stříbrná, černě spárovaná zeď, za kterou vyniká vpřed hledící muž ve stříbrné, zlatě lemované zbroji s přílbou s otevřeným hledím. V pravé ruce drží plamenný meč se zlatým jílcem a záštitou, v levé, která je opřena v bok, zelenou palmovou ratolest. Nalevo od něj naráží do zdi hořící granát. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s černo-zlatými a modro-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí oděnec ze štítu mezi šesti praporci (3:3) na stříbrných ratištích se stříbrným hrotem. Vpravo: přední stříbrno-modře pruhovaný se stříbrnými literami F III, druhý červeno-stříbrně routovaný, zadní zlato-modře pruhovaný. Vlevo: přední černo-zlatě pruhovaný se stříbrnými literami F III, druhý modro-zlatě pruhovaný, zadní stříbrno-červeně routovaný.
V letech 1875 a 1884 Emanuel opakovaně žádal panovníka o odložení příjmení Salomon, které podle vlastních slov neužíval. Důvodem byl zřejmě rostoucí antisemitismus společnosti, protože toto příjmení bylo časté u židovského etnika monarchie. František Josef I. jeho prosbu pokaždé zamítl a proto Emanuel užíval alespoň jako umělec jména Friedberg-Mírohorský.
Za své vojenské zásluhy byl 11. října 1883 oceněn Řádem železné koruny II. třídy, na jehož základě 14. ledna následujícího roku požádal o udělení baronátu. Titul mu byl udělen majestátem ze 17. února 1884 spolu s predikátem svobodný pán Salomon z Friedbergu/Freiherr Salomon von Friedberg a polepšeným erbem:
Znak zůstal nezměněn. Pouze pod štítem přibyla stříbrná, červeně lemovaná páska s červeným nápisem POTIUS ESSE QUAM VIDERI. (Udělení Emanuelem navržených štítonošů v podobě dvou husitských sedláků, jednoho s okovaným cepem, druhého s kopím, nebylo povoleno.)
Zatímco baronská linie vymřela v prosinci 1908 Emanuelem, šlechtické větve žijí dodnes a jejich členové užívají pouze predikátu Friedberg.
------------
HLAVATÁ, Sabina, Václav Mořic Salomon von Friedberg, (online).
KUČERA, František, Emanuel Salomon svobodný pán z Friedbergu-Mírohorský - voják, malíř a spolutvůrce Ottova slovníku naučného, Heraldická ročenka 1988, s. 61-67
ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648 (kresby erbů: Fiala, Michal). Praha: VR Atelier, 2001.
ŽUPANIČ, Jan, Brno a Praha. Nobilitace obránců české a moravské metropole v kontextu proměny městských elit druhé poloviny 17. století, Sborník archivních prací, 2016, vol. LXVI., no 2, s. 259–325.
