Pozdější rakousko-uherský konzul Ludwig Przibram (1840-1916) pocházel z pražské židovské rodiny, ale později konvertoval k protestantismu. V letech 1858-62 studoval na vídeňské univerzitě práva a od roku 1863 působil jako novinář. Roku 1867 přešel jako koncipista do tiskového oddělení c. a k. ministerstva zahraničních věcí a císařského domu a následně rozhodl pro dráhu konzula. Vrcholem jeho kariéry byl úřad generálního konzula I. třídy v Curychu, kde působil od roku 1885. Zdejší konzulát proměnil v jedno z nejlépe hodnocených rakousko-uherských zastupitelství a významně napomohl rozvoji hospodářských vztahů mezi Švýcarskem a podunajskou monarchií.
Za prokázané zásluhy jej císař František Josef I. nejvyšším listem z 11. února 1896 a diplomem z 1. dubna téhož roku povýšil do rytířského stavu s predikátem rytíř Przibram z Gladony (Ritter Przibram von Gladona) a udělil mu pole, jehož prostřední pole – sokol držící brk – odkazuje na novinářskou profesi:
Zlatým hrotem modro-červeně dělený štít. V pravém modrém poli je růže na olistěném stonku – vše zlaté. V levém poli se vidí stříbrná hvězda. V hrotu štítu stojí na příkré skále sokol držící v zobáku stříbrný brk. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Na pravé s modro-zlatými přikrývadly je mezi modro-zlatě a stříbrno-červeně dělenými rohy sokol s brkem, na levé s červeno-stříbrnými přikrývadly jsou klenotem dvě zavřená křídla – přední stříbrno-červeně, zadní modro-zlatě dělené. Pod štítem je stříbrná páska s černým heslem Non cedere malis.
Dva roky po nobilitaci odešel Ludwig Przibram do penze, přičemž mu byl udělen titul sekčního rady ve výslužbě. Zemřel roku 1916 v Mnichově. Jeho manželkou byla Anna Cornelia Goldová (1853-1924), s níž měl syna Albina (*1890). Nedlouho po své nobilitaci mu otec s císařovým svolením změnil příjmení na Prybram. Argumentoval přitom tím, že Albin jako syn konzula bude navštěvovat školy v zahraničí, kde neumí vyslovit slovanské rz = ř.
Ludwig rytíř Przibram je autorem rozsáhlých a pozoruhodných pamětí Erinnerungen eines alten Österreichers, které přináší řadu cenných informací o životě v podunajské monarchii ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století.
Jahrbuch des K. u. K. auswärtigen Dienstes 1916, Wien 1916.
Österreichisches Biographisches Lexikon 1815 – 1950, Bd. 8 (Lfg. 39).
