Původně italská rodina. V 16. století se Julius a Alexander Nasové usadili ve Slezsku. Jejich potomky byli Ludvík, plukovník císaře Ferdinanda I., a Vladislav, rada císaře Rudolfa II. Potomkem jednoho z nich byl Salamon Johann, dlouholetý purkmistr města Svídnice. Ve válečných časech byl nepřáteli císaře pronásledován a utrpěl velké škody. Jeho syn Ephraim Ignatius vystudoval filozofii, po jejímž absolvování vstoupil do veřejné služby. V době Königsmarckova vpádu na Malou Stranu roku 1648 pobýval v Praze. Vstoupil zde do studentské legie a v jejích řadách bojoval jako výstrojní písař a mušketýr až do odtažení nepřítele. Po uzavření míru se stal koncipistou při expedici slezského vrchního úřadu. Dne 20. prosince 1667 její Leopold I. povýšil do českého šlechtického stavu s predikátem z Lewenfelsu (von Lewenfels) a udělil mu erb:
Červeno-stříbrně čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém poli se vidí stříbrný dvojocasý lev, který má na každé přední tlapě navlečen vavřínový věnec. Ve druhém a třetím poli jsou tři zkřížené, červeně převázané šípy. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s černo-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí stříbrný, vavřínovým věncem korunovaný dvojocasý lev, který drží v pravé tlapě Merkurovu hůl, v levé tři červeně převázané zkřížené šípy.
ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
