Justin Linde (1797–1870) pocházel ze severoněmeckého Brilonu, z vlivné rodiny, která několik generací působila v justici. Jeho otec dr. Franz Levin (1740–1801) byl advokátem a děd Bernhard Engelbert (1700–1775) dvorním a vládním radou kolínského kurfiřta a později soudcem.
Roku 1823 byl jmenován univerzitním profesorem v Giessenu, ale v roce 1829 se místa vzdal a stal se radou (a roku 1836 tajným a státním radou) Ministerstva vnitra a spravedlnosti Hesensko-Darmstadtského velkovévodství. Měl velký vliv na reformu zdejšího vysokého školství, stal se kancléřem giessenské univerzity (1833) a jako katolík usiloval i o spolupráci mezi katolíky a luterány. Roku 1834 získal od rakouského císaře Františka I. rytířský kříž Leopoldova řádu a 1839 jej hesenský velkovévoda Ludvík II. povýšil do šlechtického stavu.
V politické rovině byl konzervativcem a stoupencem absolutismu. Své politické smýšlení obhajoval i jako poslanec Frankfurtského sněmu (1848 až 1849), kde hájil zachování Německa coby spolku států pod rakouským vedením a odmítal koncept federace řízené Pruskem. V roce 1850 jej lichtenštejnský kníže Alois II. jmenoval svým vyslancem na spolkovém sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem a poradcem. Kromě toho Linde na tomto sněmu zastupoval i další menší německé státy, knížectví Reuss starší linie a Schaumburg-Lippe, a byl konzultantem zdejšího rakouského vyslance.
Roku 1859 získal Justin Linde lichtenštejnské občanství a 10. května téhož roku jej nový lichtenštejnský panovník Jan II. povýšil do stavu svobodných pánů s predikátem Linde von Linden zu Dreyss. Ve spolkovém sněmu působil až do jeho rozpuštění roku 1866 a v následné prusko-rakouské válce vystupoval jako rozhodný stoupenec Vídně. Požadoval dokonce svolání spolkového vojska a jeho nasazení proti Prusku. Za jeho postoj a podporu rakouských zájmů mu císař František Josef I. 4. září 1866 udělil Řád železné koruny I. třídy a 21. března 1869 jej jmenoval tajným radou.
V této době ale již Linde žil v ústraní na svém velkostatku Dreis v pruských Rýnských provinciích, který spolu se zámkem koupil v roce 1837. Již na sklonku života, po předchozích konzultacích s rakousko-uherským velvyslanectvím v Berlíně a následném souhlasu Vídně, požádal 20. dubna 1870 o povýšení do rakouského stavu svobodných pánů na základě Řádu železné koruny.
Císař František Josef ho listinou danou ve Vídni 23. května 1870 povýšil do rakouského stavu svobodných pánů, zároveň mu povolil odložit přídomek von Linden zu Dreyss, povolil mu psát se Freiherr von Linde a potvrdil mu erb:
Pod červenou hlavou se stříbrným pádícím koněm je ve stříbrném štítě na zeleném pahorku přirozená lípa. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní dvě korunované stříbrné přílby. Klenoty: I. lípa s pahorkem ze štítu, přikrývadla zeleno – stříbrná; II. rostoucí kůň ze štítu, přikrývadla červeno – stříbrná. Pod štítem se vine zelená páska se stříbrnou devizou SUB MANU SOLIUS DEI.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
(Převzato z publikace: Jan Županič, Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha 2023.)
