Rod Liebiegů patřil mezi nejvýznamnější dynastie textilních podnikatelů. Jeho zakladateli byli bratři Franz (1799–1878) a Johann (1802–1870). Narodili se ve východočeském Broumově, ovšem po časné smrti jejich otce, zdejšího měšťana a soukenického mistra Adama Franze Thomase Liebiega (1769–1811), se ekonomická situace rodiny výrazně zhoršila. Johann se nakonec vyučil otcovskému řemeslu a po vandru ve východních Čechách, Moravě a Horních a Dolních Rakousích začal roku 1816 pracovat jako soukenický tovaryš v Liberci. Záhy se ale začal zabývat podomním obchodem s galanterií a roku 1822 si otevřel v Liberci malý obchod.
V roce 1825 si s bratrem v Liberci otevřel obchod střižním zbožím Gebrüder Liebieg a od následujícího roku jejich firma začala látky i vyrábět. Roku 1831, kdy Franz z firmy ze zdravotních důvodů odešel, založil vlastní firmu, později zvanou Johann Liebieg & Comp., jejímž společníkem byl od roku 1832 švagr Wenzel Dworzak.
Sňatek s Marií Theresií Münzbergerovou (1810–1848), respektive věno, které jí poskytl otec, textilní podnikatel a obchodník v Jiřetíně pod Jedlovou, Johannovi umožnil zásadní rozšíření závodu. Kromě výroby textilu začal podnikat také ve sklářství (a to v Čechách a Sedmihradsku) a těžařství (břidlice, vápenec a měď). Roku 1862 navíc zakoupil východočeské velkostatky Smiřice a Hoříněves, kde zřídil parní pilu, pivovar a cukrovar.
Na konci 60. let byl nejvýznamnějším podnikatelem na Liberecku, členem liberecké městské rady i poslancem Českého zemského sněmu a Říšské rady. Nejvyšším rozhodnutím ze dne 30. prosince 1866 mu císař František Josef I. za zásluhy prokázané během prusko-rakouské války udělil Řád Železné koruny III. třídy, na jehož základě byl listinou danou ve Vídni 22. března 1867 povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř/Ritter von. Zároveň mu získal erb:
Čtvrcený štít se zlatým kosmým břevnem se šesti za sebou letícími přirozenými včelami. První a čtvrté pole je modré, ve druhém zlato – černě polceno je orel střídavých tinktur s červenými jazyky. Ve třetím černém poli stojí na zeleném, vodou zalitém trávníku přirozená bílá labuť převýšená zlatou hvězdou. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. dvě rozevřená, zlato – modře dělená křídla, mezi nimi šest zlatých klasů, přikrývadla modro – zlatá; II. dvě rozevřená, zlato - černě dělená křídla, mezi nimi černá kotva. Pod štítem se vine modrá páska se zlatou devizou PER LABOREM AD HONOREM.
Ještě téhož se Johann rytíř Liebieg jako přední reprezentant Rakousko-uherska zúčastnil Světové výstavy v Paříži a měl velké zásluhy o úspěch expozice monarchie. Již 31. října 1867 byl oceněn Řádem Železné koruny II. třídy a na jeho základě jej pak císař František Josef I. diplomem z 10. února 1868 povýšil do stavu svobodných pánů s predikátem svobodný pán/ Freiherr von. Současně mu byl polepšen erb:
Štít zůstal nezměněn. Na něm byla položena koruna svobodných pánů a na ní korunovaná turnajská přílba s modro – zlatými a černo – zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dvě rozevřená křídla, pravé dělené zlato – modře, levé zlato – černě, mezi nimi šest zlatých klasů. Štítonoši jsou dva zlatí lvi s červeným jazykem na bronzové arabesce, z níž splývá modrá páska se zlatou devizou PER LABOREM AD HONOREM.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
------------------------------------
ŽUPANIČ, Jan. Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha : Agentura Pankrác, 2023.
