August Kral (1869-1953) může sloužit jako příklad státního úředníka, kterému se přes jeho neurozený původ podařila mimořádná kariéra završená postem generálního konzula a rytířským titulem. Kral se narodil roku 1869 ve východočeském Broumově jako syn Albina Krale a Augusty rozené Nowotné. Vystudoval vídeňskou Orientální akademii, v červnu 1893 byl jmenován konzulárním elévem a záhy nato přidělen na praxi k okresnímu soudu v Gorici, odkud po půl roce odešel k soudu vojenskému. V září 1894 byl provizorně přidělen na konzulát do Konstantinopole a v únoru následujícího roku přeložen do Skadaru. V dalších letech často měnil působiště. V srpnu 1895 nastoupil do Bejrútu, kde v prosinci 1896 obdržel jmenování vicekonzulem. V září 1897 byl pověřen dočasným vedením konzulátu v makedonské Bitole (tehdy Monastiru). Při příležitosti panovnického jubilea v prosinci 1901 byl vyznamenán rytířským křížem řádu Františka Josefa a o tři týdny později bylo jeho dočasné jmenování v Bitole změněno na trvalé. O rok později, v prosinci 1902 dosáhl titulu konzula, kterým byl jmenován v červenci 1904. V říjnu téhož roku byl dočasně povolán na ministerstvo do Vídně, ale již v dubnu 1905 byl pověřen vedením konzulátu ve Skadaru. Počátkem ledna 1907 získal další ocenění, tentokrát řád Železné koruny III. třídy. V dubnu 1909 následovalo udělení titulu generálního konzula II. třídy, charakter generálního konzula II. třídy získal ale až v březnu 1910 a teprve v lednu 1911 se dočkal jmenování do této funkce. Mezitím byl od dubna 1909 pověřen vedením generálního konzulátu ve Smyrně a od května 1911 v Soluni. V prosinci 1909 získal komturský kříž řádu Františka Josefa a o čtyři roky později, v červnu 1913, mu bylo Františkem Josefem vysloveno nejvyšší uznání.
V únoru 1914 byl Kral nejprve pověřen a vzápětí i jmenován rakousko-uherským zástupcem v mezinárodní kontrolní komisi pro Albánii. Při této příležitosti byl také povýšen na generálního konzula I. třídy. V září a říjnu 1914 dočasně vedl rakousko-uherské vyslanectví v Albánii a poté byl povolán zpět na ministerstvo zahraničí. Zde byl pověřen vedením 8. departementu, který se zabýval problematikou mořeplavby, pošt a telekomunikací. V únoru 1916 se ale znovu do Albánie vrátil a to nejprve jako zástupce ministerstva zahraničních věcí a posléze jako civilní zemský komisař. I přes válečnou situaci se zde Kral snažil rozvíjet i kulturní aktivity a ve spolupráci s předními albánskými katolickými intelektuály Gjergjem Fishtou a Luigjm Gurakuqim zřídil Albánskou literární komisi, která se zasloužila o kodifikaci albánského pravopisu. Za tyto aktivity získal další ocenění: Válečný kříž za civilní zásluhy II. třídy a důstojnický Čestný odznak Červeného kříže s válečnou dekorací.
O Kralově nobilitaci se poprvé začalo mluvit roku 1905. Tehdy požádala jeho teta Marie von Six, rozená Nowotná, o přenesení rytířského titulu, jež byl roku 1880 udělen jejímu zemřelému manželovi plukovníku Aloisi Sixovi roku 1880. Žádost byla sice zamítnuta, ale o dvanáct let později byla situace zcela odlišná. Generální konzul Kral byl významnou osobností a nejvyšším představitelem rakousko-uherské správy v okupované Albánii. 27. dubna 1917 ocenil císař Karel I. jeho zásluhy rytířským titulem a predikátem rytíř (Ritter von). Listinou ze 4. září téhož roku pak získal erb, který odkazoval (orel s blesky ve spárech, pravý klenot) na jeho činnosti v Albánii:
Stříbrno-modře polcený štít. V pravém poli vyrůstá z dělící čáry černá orlice s červeným jazykem a zbrojí držící ve spáru dva na obě strany šlehající blesky. V levém poli je stříbrné vlnité břevno provázené nahoře zlatou hvězdou, dole zlatým ozubeným kolem. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Na pravé s černo-stříbrnými přikrývadly jsou dvě zavřená křídla - přední černé se stříbrnou hvězdou položenou dovnitř stříbrného, hroty do středu obráceného půlměsíce, zadní červeno-černě dělené. Klenotem na levé s modro-stříbrnými přikrývadly jsou dvě zavřená modrá křídla, mezi kterými vyrůstá labuť se zlatou zbrojí a červeným jazykem. Pod štítem je stříbrná páska s černým heslem Fortiter et prudenter.
Po skončení první světové války byl Kral v letech 1919 až 1921 rakouským generálním konzulem v Hamburku, odkud byl přeložen jako vyslanec do Sofie. Vrcholem jeho kariéry se stal úřad rakouského vyslance v Ankaře, kde působil od dubna 1924 do svého penzionování v dubnu 1932. Pobyt v Turecku jej inspiroval k sepsání knihy Das Land Kamâl Atatürks, která poprvé německému čtenáři představila nové Atatürkovo Turecko. Zemřel roku 1953 ve Vídni.
Županič, Jan – Horčička, Václav – Králová, Hana, Na rozcestí. Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie, Praha 2009.
