Franz Holub (1865-1924) se narodil v Praze obchodníku Františku Holubovi (*Praha, 10. července 1833, +Trutnov 2. května 1895) a Alžbětě rozené Piette (*1842, +Trutnov 9. ledna 1894). 1. července 1882 narukoval k c. k. námořnictvu jako námořní kadet 2. třídy. 20. prosince 1894 byl povýšen na kadeta 1. třídy a 1 listopadu 1887 praporčíka řadové lodě. 25. listopadu 1889 odešel z neznámých důvodů na roční dovolenou s čekáním a do prezenčního stavu se zařadil opět 1. prosince 1900. 1. listopadu 1893 se stal poručíkem řadové lodě 2. třídy, 1. listopadu 1897 poručíkem 1. třídy. 1. listopadu 1906 byl povýšen na korvetního kapitána, 1. května 1909 na fregatního kapitána.
Dne 7. listopadu 1910 byl jmenován přednostou 4. oddělení námořní sekce říšského ministerstva války a k 1. listopadu 1911 povýšen na kapitánem řadové lodě. 22. dubna se stal přednostou II. odboru námořní sekce a v této funkci byl až do 21. května 1913. Tehdy převzal velení na nejnovější rakousko-uherské válečné lodi Viribus Unitis a 1. května 1915 byl povýšen na kontradmirála. Krátce po vstupu Itálie do války, v květnu 1915 účastnil bombardování Ancony a přilehlého italského pobřeží. Roku 1916 byl převelen do Puly, hlavní základy c. a k. válečného námořnictva, kde zaujal pozici šéfa štábu velitele flotily admirála Maximiliana Njegovana. 14. července 1917 byl oficiálně přidělen na loď Tegetthoff, s níž se 24. května 1915 podílí na bombardování Ancony.
Na základě více než třicetileté služby v armádě s účastí v boji byl nejvyšším rozhodnutím ze dne 25. srpna 1917 císařem Karlem I. povýšil do šlechtického stavu. Listinou ze dne 22. září 1917 mu byl udělen erb:
V modrém štítě stojí vzlétající stříbrný holub s červenou zbrojí a okem na stříbrně obrněné uťaté paži svírající zakrvácenou ruku v pěst. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě stříbrná holubí křídla.
Když po vzpouře námořníků v Boce Kotorské na počátku února 1918 upadl v nemilost velitel flotily a námořní sekce říšského ministerstva války Njegovan, nastoupil Franz von Holub do funkce šéfa námořní sekce. 1. května 1918 byl povýšen na viceadmirála. V této pozici zůstal až do zániku monarchie na přelomu října a listopadu 1918. Po vzniku republiky Německé Rakousko přijal zdejší občanství a k 31. prosinci 1918 odešel do výslužby.
Dne 6. června 1896 se Franz Holub (na základě císařského povolení z 9. dubna 1894) oženil s Elisabethou Piette (*14. srpna 1878), dcerou Julia Piette a Marie rozené Jaksch, ale manželství bylo 16. června 1917 rozvedeno. Jediný Syn Ludwig se manželům narodil 20. ledna 1900. Franz von Holub zemřel 28. října 1924 ve Vídni.
Michal FIALA - Jan ŽUPANIČ
