Mezi význačné vynálezce 19. století patřil John Hardy (1821-1896), který se narodil v anglickém Newcastlu, ale svůj život spojil s Rakouskem. Od roku 1860 působil ve Vídni, stal se vrchním inspektorem c. k. Společnosti jižní dráhy a vedoucím jeho hlavních dílen. Jeho vynálezem se stala první prakticky použitelná sací (vakuová) brzda, kterou zkonstruoval roku 1877. Ještě téhož roku Hardy založil v Londýně vlastní podnik, který měl jeho objev šířit. Hardyho brzda byla ve velkém zaváděna také v Rakousku a to od 90. let 19. století nejprve na osobních vlacích a pak na rychlících. Po Johnově smrti převzali podnik jeho dva synové William Edward (1859 - 1927) a Joseph Robert (1862-1919), kteří ve Vídni (v dnešním 20. okrese) založili na výrobu otcova vynálezu slévárnu a strojírnu s názvem "Gebrüder Hardy Maschinenfabrik", kde na přelomu století pracovalo na 400 dělníků.
Bratři žili v monarchii i za první světové války a kromě péče o podnik se významně angažovali i v dobročinné oblasti. Starší William Edward Hardy si snad jako vyjádření loajality ke své vlasti v červnu 1918 změnil jméno na Wilhelm Eduard. 20. ledna 1918 byl vyznamenán Čestným vyznamenáním za zásluhy o Červený kříž I. třídy a o několik měsíců později, 29. října 1918, jej císař Karel I. z vlastní iniciativy bez taxy z povýšil bez taxy do šlechtického stavu s predikátek von. Důvodem byly za jeho mimořádné zásluhy v humanitární oblasti. 5. listopadu 1918 byla tato nobilitace jako vůbec poslední oznámena v úřední rubrice oficiálního vládního listu Wiener Zeitung. Vzhledem k pozdnímu datu povýšení Wilhelm Eduard von Hardy nikdy nepožádal o vydání nobilitační listiny a nebyl mu udělen erb. Potvrzovací listinu (certifikát) mu vydal až Státní úřad vnitra republiky Německé Rakousko 3. prosince 1918. Mladší bratr Joseph Robert nobilitován nebyl, ale 22. září 1918 získal za své velkorysé finanční dary potřebným Válečný kříž za civilní zásluhy II. třídy.
