Vzestup rodiny Franklů je spojen se jménem Israela Adama Frankla (1803–1877). Narodil se v pražské židovské rodině. Vystudoval na v italské Padově, kde roku 1830 získal doktorát. Na počátku 30. let získal značné zásluhy při potlačování cholerové epidemie ve východní Haliči, kde následně nějaký čas vykonával funkci krajského lékaře. Později se usadil ve Vídni, kde si otevřel lékařskou praxi a od roku 1832 působil také v Mariánských Lázních. Měl velké zásluhy na vzniku a rozvoji tohoto lázeňského střediska, byl pověřen dohledem nad zdejšími léčebnými prameny a v letních měsících (později celoročně) zde vykonával své lékařské povolání.
Roku 1840 se nechal v kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském pokřtít a přijal jméno Josef Adam Paul, kde nechal záhy pokřtít i své dva syny: Paula Ignaze (1834–1921) a Wilhelma Josefa (1836–1918), jenž se později stal ve své době populárním malířem historických výjevů. Manželka Luise Eleonore rozená Pollaková (1808/10-1877) zůstala věrná víře svých předků. V roce 1853 si v Mariánských Lázních koupil dům na Kostelním (dnes Goethově) náměstí čp. 3 zvaný U císaře rakouského (později Haus Frankl), a usadil se tu natrvalo.
Starší Josefův syn Paul Ignaz (1834–1921) vystudoval dva ročníky gymnázia, dva ročníky reálné školy, jeden ročník inženýrské akademie a dva roky techniky. Rozhodl se pro vojenskou kariéru a jako osmnáctiletý vstoupil do řad c. k námořnictva. V říjnu 1852 byl jmenován kadetem námořní pěchoty. Následujícího roku se stal námořním kadetem na fregatě Bellona. Roku 1858 byl povýšen do nejnižší důstojnické hodnosti námořního praporčíka a následujícího roku se zúčastnil války v Itálii. Roku 1859 se stal námořním poručíkem a v této hodnosti absolvoval i tažení proti Dánsku roku 1864 a válku s Italským královstvím roku 1866. Ta jej zastihla jako velitele lodní baterie na korvetě Erzherzog Friedrich. Na její palubě se zúčastnil i bitvy u ostrova Visu 20. července 1866, ve které rakouský kontraadmirál Wilhelm von Tegetthoff porazil italské loďstvo pod velením admirála Carla Pelliona hraběte di Persano. Frankl se mimořádně vyznamenal a byl odměněn Vojenským záslužným křížem s válečnou dekorací. Jeho poslední válečnou akcí byla účast na potlačení povstání v Dalmácii roku 1869. Ve druhé polovině 70. let ale utrpěl vážný úraz a roku 1878 odešel jako invalida do výslužby. Při této příležitosti mu byl udělen titul a charakter korvetního kapitána ad honores.
Paul Ignaz se následně usadil v Mariánských Lázních, kde zdědil otcův dům U císaře rakouského. V únoru 1879 se oženil s klavíristkou Gabriele Joëlovou (1848-1901) z Vídně, která stejně jako on měla židovské kořeny.
Roku 1879 Frankl vstoupil do Spolku pro výstavbu vojenského lázeňského domu v Mariánských lázních a měl velkou zásluhu na dokončení lázeňského domu roku 1881. Následně byl jmenován jeho správcem (velitelem). I v dalších letech se zabýval organizací lázeňské péče pro důstojníky, za což v roce 1891 byl oceněn rytířským křížem Řádu Františka Josefa a v roce 1903 udělením Vojenské záslužné medaile zvané Signum laudis.
Paul Ignaz toužil po šlechtickém titulu, na který ale neměl nárok, protože byl v aktivní službě pouze 24 a nikoli předepsaných 30 let. Jeho první žádost z roku 1893 byla zamítnuta, panovník však vyhověl druhé z roku 1907. Na základě doporučení vojenských i státních úřadů jej nejvyšším rozhodnutím ze dne 27. dubna 1908 povýšil šlechtického stavu a listinou danou ve Vídni 6. června 1908 mu udělil titul čestný titul šlechtic/Edler, predikát von Seebornu/von Seeborn a erb:
Zlatým zúženým kůlem polcený štít. Vpravo je v modrém na zvlněném moři trojstěžňová karavela s dvanácti viditelnými hlavněmi kanonů a s napjatými plachtami, vše zlaté; na každém ze tří stěžňů je doleva vlající černo - zlatý wimpel, na zadním kastelu vlaje černo - zlatá vlajka. Vpravo v černém je přirozená skála, z níž prýští pramen rozlévající se do paty pole, na skále stojí zlatý patriarší jetelový kříž. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro - zlatými a černo - zlatými přikrývadly. Klenotem je vynikající zlatě obrněná paže držící meč se zlatým jilcem a záštitou.
Později byl Paul Frankl šlechtic ze Seebornu vyznamenán ještě důstojnickým křížem Řádu Františka Josefa či čestným občanstvím Mariánských Lázní. Zemřel v červenci 1921.
V manželství s Gabriele Joëlovou měl dceru a dva syny. Starší Maximilian (1879–1946) byl podplukovníkem dělostřelectva, o mladším Friedrichovi (1880–1944) nejsou k dispozici žádné podrobnější informace. Mariánskolázeňský dům zdědila dcera Hermine (1885–1969) se v únoru 1911 ve Vídni provdala za majora zeměbrany Karla Kassafürecka (1872–1953). Po okupaci Sudet jí byl majetek arizován, ona sama vězněna a zpět do Mariánských Lázní se mohla vrátit teprve po válce. Jako jedna z nemnoha německých obyvatel zde i s manželem zůstala. Haus Frankl byl ovšem po roce 1945 konfiskován státem a přejmenován na Dům Tatra. Později byl sice Hermine vrácen, ale již roku 1953 opět znárodněn. Hermine zde sice směla zůstat, ale jen jako nájemnice a uklízečka. Hermine Kassafüreckové zemřela roku 1969 a Dům Tatra byl zbořen roku 1990.
------------
ŽUPANIČ, Jan. Mezi Davidovou hvězdou a křížem. Židovská šlechta podunajské monarchie : Praha, 2012.
