Vinzenz Fox se narodil roku 1859 v Bielitz ve Slezsku. Do armády vstoupil 7. října 1877, 1. května 1880 byl povýšen na poručíka pěšího pluku č. 74. V letech 1883-1885 absolvoval C. k. válečnou školu ve Vídni, 1. listopadu 1885 byl povýšen na nadporučíka, 1. prosince téhož roku byl přidělen ke generálnímu štábu. 1. ledna 1889 následovalo povýšení na hejtmana, 1. května 1895 na majora a 1. listopadu 1897 na podplukovníka. 17. října 1898 byl přidělen k pěšímu pluku č. 74, 7. dubna 1901 byl jmenován šéfem generálního štábu 2. sboru, 1. května téhož roku se stal plukovníkem. 23. dubna 1907 mu bylo svěřeno velení 7. pěší brigády, načež byl 1. května povýšen na generálmajora. 19. května 1910 se stal velitelem 7. pěší divize, 11. května následujícího roku byl povýšen na polního podmaršálka. 14. června 1914 byl jmenován generálním inspektorem vojenských důstojnických škol. Na počátku války, 5. září 1914, byl pověřen velením 35. pěší divize, se kterou se účastnil bojů ve východní Haliči u Chyrówa, Wulky Prusiecké a Białobrzegů. Od konce ledna 1915 převzal velení 15. sboru, 1. května 1915 byl povýšen na generála pěchoty. Za zásluhy při velení vojsku ve styku s nepřítelem mu byl udělen řád Železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (III. třída udělena 1905; II. třída udělena 1914, krom běžných vojenských vyznamenání byl od r. 1913 též rytířem Leopoldova řádu). Na základě nejvyššího rozhodnutí ze 4. prosince 1915 byl na vlastní žádost poslán na odpočinek. Nejvyšším rozhodnutím z 31. března 1918 jej císař Karel I. povýšil do stavu svobodných pánů a diplomem z 26. května 1918 mu udělil predikát Freiherr von a erb:
Dělený štít. Nahoře ve zlatě je černý kráčející lev s červeným jazykem držící v pravé přední tlapě meč se zlatým jilcem a záštitou. Dole pětkrát šikmo děleno stříbrně a červeně. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. dvě složená křídla, přední černé, zadní zlaté, přikrývadla černo - zlatá; II. rostoucí stříbrný lev s červeným jazykem držící v pravé tlapě meč se zlatým jilcem a záštitou, přikrývadla červeno – stříbrná.
Michal FIALA
