Dalberg

Rod Dalbergů pocházel ze Středního Porýní, kde se ve 12. století připomíná Eckenbertus (+1132). 

Erb: zlatý štít s černým kotvovým křížem, klenotem jsou dvě rozevřená křídla, na každém kříž ze štítu. 

Listinou danou ve Vídni 6. dubna 1654 byli povýšeni do říšského stavu s predikátem genannt Kämmerer von Worms a byl jim polepšen erb: 

Čtvrcený štít. 1. a 1.a 4. pod zúženou pilovou hlavou šest stříbrných lilií (3,2,1). 2. a 2. a 3. ve zlatě černý kotvový kříž. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby s modro – zlatými přikrývadly. Klenoty: I. dvě složená křídla opakující figury 1. a 1. a 4. pole; II. dvě rozevřená křídla, na každém kříž z 2. a 3. pole štítu. 

Emeric-Joseph-Wolfgang-Héribert de Dalberg se narodil v Mohuči 31. května 1773 Wolfgangu Heribertu řečenému Kämmerer von Worms, bádenskému státnímu ministrovi (1750-1806) a jeho manželce Marii Elisabeth Augustě von Ullmer zu Diepurg. Působil jako finanční ministr bádenského velkovévody, od roku 1810 byl státním radou francouzského císařství a diplomatem. 14. dubna 1810 mu Napoleon, císař Francouzů, udělil erb: 

Čtvrcený štít. 1. a 1 a 4. pod zúženou pilovou hlavou šest stříbrných hrotů kopí (3,3). 2. a 2 a 3. ve zlatě černý kotvový kříž. Hlava vévody císařství.

Za restaurace mu byl titul potvrzen 1. února 1817, ale erb mu byl změněn: 

Čtvrcený štít. 1. a 4. v modrém pod zlatou sníženou pilovou hlavou šest stříbrných lilií {3,2,1}. 2. a 3. ve zlatě černý kotvový kříž, vše pod zlatou hlavou s černým turnajským límcem. 

Zemřel na zámku Hernsheim bei Worms 27. dubna 1833. S manželkou S manželkou Marie-Pellegrine-Thérèse Brignole-Sale (1787-1825), dvorní dámou císařovny Marie Luisy měl jen dceru Marie-Louise-Pelline (1813-1860), provdanou za Ferdinanda Richarda Edwarda Dalberg-Actona (*Paříž 24. VII. 1801-31. I. 1837), 7. baroneta Actona of Aldenham (20. prosince 1833 mu byla králem povolena změna jména na Dalberg-Acton), syna Johna Francise Edwarda Actona, velitele námořnictva toskánského velkovévody a později premiéra Neapolského království za krále Ferdinanda IV. 

Philippe Lamarque: L’Héraldique Napoléonienne. Saint-Étienne 1999, s. 160-161, 520 tab. 3.

Michal FIALA