Původ rodiny Arnsteinerů, kteří později užívali jméno Arnstein, leží v okolí německého Wormsu. V 18. století ale získali povolení usadit se ve Vídni, kde působil coby dvorní faktor Adam Isak (1721–1785).
Jeho nejmladší syn Josel Josef (zřejmě 1754 – 1811) v září 1778 konvertoval ke katolictví a přijal jméno Michael Josef a roku 1792 byl povýšen do říšského stavu svobodných pánů.
Nejstarší Nathan Adam Arnsteiner (1749-1838) ale zůstal židovské víře věrný. Oženil se s dcerou berlínského dvorního faktora a finančníka pruského krále Fridricha II. Daniela Itziga (1722-1799) a spolu s Bernhardem Eskelesem a Salomonem Herzem založil velkoobchodnickou firmu, jež se během koaličních válek stala jedním z hlavních dodavatelů císařské armády. Za tyto zásluhy povýšil císař František II. dne 6. listopadu 1797 všechny tři společníky současně do šlechtického stavu dědičných zemí s čestným titulem šlechtic/Edler von a dal jim právo nosit v erbu polovinu císařského orla. Arnsteiner zároveň požádal o vydání listiny a udělení erbu:
Zlato-modře polcený štít. V pravém poli je polovina černého orla s červeným jazykem, v levém kotva s dřevěným příčným břevnem. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s černo-zlatými a modro-zlatými přikrývadly. Klenotem jsou tři pera – černé, zlaté a modré. Diplom ale nakonec nebyl vyhotoven, protože již 14. dubna 1798 byl za další mimořádné zásluhy Nathan Adam šlechtic Arnsteiner povýšen do stavu svobodných pánů dědičných zemí. Diplom mu byl vydán se stejným datem a jeho prostřednictvím získal také Urozený/Wohlgebohren a svobodný pán/Freiherr von a také erb:
Štít byl stejný jako u navrženého šlechtického znaku.Na něm stojí koruna svobodných pánů a na ní jsou tři korunované turnajské přílby. Prostřední s černo-zlatými a modro-zlatými přikrývadly nese rostoucí černou orlici s červeným jazykem. Klenotem na pravé s černo-zlatými přikrývadly jsou dva modré rohy, mezi kterými je kotva ze štítu. Z levé s modro-zlatými přikrývadly pak vynikají tři pera – modré, zlaté a modré.
Nathan Adam svobodný pán Arnstein neměl syny, a proto roku 1810 adoptoval svého zetě Heinricha Pereiru (1774–1835). O dva roky na něj byl se souhlasem císaře přenesen i jeho baronát a získal povolení užívat jméno Pereira-Arnstein.
---------
Županič, Jan. Židovská šlechta podunajské monarchie. Mezi Davidovou hvězdou křížem, Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2012.
Županič, Jan a Fiala, Michal. Nobilitas Iudaeorum. Židovská šlechta střední Evropy v komparativní perspektivě, Praha : Agentura Pankrác, 2017.
