Vinzenz Abele se narodil 10. dubna 1813 v Badenu v Dolních Rakousích. Do armády vstoupil 18. května 1831 jako vojín ex propriis u 17. pěšího pluku, 1. července 1833 se stává fendrychem, 1. srpna 1838 podporučíkem 2. třídy, 1. listopadu 1838 podporučíkem 21. třídy a 2. března 1845 nadporučíkem. 11. března 1847 je převelen k 15. pěšímu pluku, kde je 31. března 1847 povýšen na místokapitána a 1. července 1848 na hejtmana. Hodnosti majora dosahuje 25. prosince 1849. Spolu s povýšením na podplukovníka je 1. května 1856 přeložen k adjutantskému sboru, u něhož se 23. dubna 1859 stává plukovníkem. 27. prosince 1859 je jmenován velitelem 72. pěšího pluku, 11. června je jakožto generálmajor umístěn u generálního štábu, tam získává 26. dubna 1871 hodnost polního podmaršálka. 1. září 1880 je penzionován v hodnosti titulárního polního zbrojmistra, umírá 18. února 1889. V letech 1848 a 1849 se podílel na bojích ve Vídni a tažení do Uher, roku 1859 se účastnil bitvy u Magenty. Za války s Dánskem roku 1864 se jako velitel pluku účastnil přechodu Liimfjordu, obsazení Friedrichshavenu a expedice do Skagen. 30. května 1866 byl velitelem brigády v okupovaném Šlesvicku-Holštýnsku, 6. – 7. června bojoval u Altony, poté 11. a 12. června překročil Labe a stáhl se do Čech, kde zaujal ležení mezi Podolím a Březinou, odkud se stáhl k Sobotce, pak k Mnichovu Hradišti a 29. června k Jičínu, 3. července 1866 bojoval v bitvě u Hradce Králové. Za zásluhy v bitvě u Magenty jej císař František Josef I. odměnil Řádem Železné koruny III. třídy a za účast v bojích roku 1866 rytířským křížem Leopoldova řádu. 25. dubna 1876 obdržel Řád Železné koruny II. třídy s válečnou dekorací III. třídy. Na základě Řádu Železné koruny III. třídy uděleného nejvyšším rozhodnutím ze dne 27. června 1859 byl listinou danou ve Vídni 12. března 1860 povýšen do rytířského stavu, byl mu udělen predikát Ritter von a erb: Čtvrcený štít. 1. ve zlatě vede přes vodu v patě pole dřevěný most na třech kůlech, který je uprostřed poškozen ohněm. 2. v modrém stojí na skále kvádrovaná věž s cimbuřím, zavřenou bránou a nad ní dvěma okny vedle sebe. 3. v modrém zelená hora převýšená třemi zlatými hvězdami (1,2). 4. ve zlatě kvádrovaná zeď o pěti stínkách prolomená zavřenou bránou, na zdi spočívá paže v černém, zlatě okovaném brnění držící meč se zlatým jilcem a záštitou. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby s modro – zlatými přikrývadly. Klenoty: I. paže ze štítu; II. dvě rozevřená křídla, pravé dělené zlato – modře, levé opačně.
Na základě Řádu Železné koruny II. třídy uděleného nejvyšším rozhodnutím ze dne 25. dubna 1876 povýšil císař František Josef I. listinou danou ve Vídni 21. srpna 1876 Vinzenze rytíře von Abele do stavu svobodných pánů, udělil mu predikát na Freiherr von Abele a polepšil erb:
Polcený štít. Vpravo je v černém polovina zlatého, zlatě korunovaného orla s červeným jazykem. Vlevo děleno. Nahoře se ve zlatě nad zvlněnou vodou na třech kůlech klene dřevěný, uprostřed hořící most. Dole je v modrém zelená hora. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. dvě složená křídla, přední zlaté, zadní černé, přikrývadla černo – zlatá; II. obrněná paže držící meč se zlatým jilcem a záštitou, přikrývadla modro – zlatá. Štítonoši jsou na bronzové arabesce dva zlatí lvi s červeným jazykem hledící en face.
Nejvyšším rozhodnutím ze dne 2. ledna 1914 povolil císař jeho synu Vinzenzovi svobodnému pánu von Abele, polnímu podmaršálkovi narozenému v Lembergu 19. prosince 1854 (+ 14. dubna 1917), aby přenesl svůj stav a erb na svého synovce Theodora Stimpfla, narozeného roku 1880 v Lembergu, továrníka a statkáře, majitele sklárny ve Freudenthalu a pily ve Frankenmarktu v Horních Rakousích. Listinou danou ve Vídni 3. března 1914 mu povolil psát se Freiher von Stimpfl-Abele a užívat strýcův erb.
Michal FIALA
