Nad původem Moritze (Maurice) Arnolda Deforesta (1879-1968), pozdějšího hraběte z Bendern a barona Deforest-Bischoffsheima, se vznáší celá řada otazníků. Podle většiny dostupných materiálů byl druhorozeným synem Ferdinanda Raphaela Bischoffsheima (1837-1909) a Mary Paineové (1853-1900). Jeho babička Henriette Goldschmidtová (1812-1892) pocházela ze slavné frankfurtské rodiny židovských finančníků a byla spřízněna s mnohými vlivnými rody, např. s Rothschildy. Roku 1832 se provdala za belgického občana Jonathana Raphaela Bischoffsheima (1808-1883), vlivného muže, který od roku 1862 až do své smrti zastával úřad senátora. Rodiny Goldschmidtů a Bischoffsheimů hrály důležitou roli v tehdejším bankovním světě a roku 1872 se mimo jiné podílely na založení Banque de Paris et des Pays Bas.
Nejstarším dítětem Henriette Goldschmidtové a Jonathana Raphaela Bischoffsheima byla Clara (1833-1899). Díky svým rodičům získala velmi liberální vzdělání a také vynikající znalosti. Roku 1855 se provdala za Moritze von Hirsch (1831-1896), řečeného též „Türkenhirsch“, jednoho z nejslavnějších železničních podnikatelů a finančníků své doby, který byl 2. srpna 1869 spolu s otcem Josefem (1805-1885) povýšen bavorským králem Ludvíkem II. do stavu svobodných pánů s predikátem von Hirsch auf Gereuth.
Protože obě děti Moritze a Clary zemřely před svými rodiči adoptovala roku 1887 Clara mladší syny svého bratra Ferdinanda Raphaela, Maurice Arnolda a Raymonda (*1880) a kromě nich také dceru pařížské zpěvačky uherského původu Irene Premelićové, Irene Marii (*1885). O jedenáct let později, roku 1898, požádala rakouského císaře Františka Josefa, aby je (a spolu s nimi i její adoptivní dceru nich také) povýšil do stavu svobodných pánů s predikátem von Hirsch auf Gereuth. Císař její prosbě vyhověl, ale zřejmě s ohledem na to, že děti adoptovala pouze Clara, nikoli její manžel, požadovaný přídomek neudělil. Na základě nejvyššího rozhodnutí z 22. ledna 1899 a listinou z 26. února 1899 se tak bratři Maurice Arnold a Raymond získali jméno svobodný pán Deforest-Bischoffsheim (Freiherr von Deforest-Bischoffsheim) a Luciene Irene Marii pak svobodná paní Premelić-Hirschová (Freiin von Premelić-Hirsch). Všem pak náležel společný erb odvozený ze znaku Hirschů auf Gereuth:
Zlato-modře dělený štít. V horním poli se vidí jelen-dvanácterák přirozené barvy s červeným jazykem ve skoku. Ve spodním poli jsou tři stříbrné pětihroté hvězdy. Na štítě stojí koruna svobodných pánů a na ní korunovaná otevřená přílba s modro-zlatými přikrývadly. Klenotem jsou otevřená, zlato-modře dělená křídla. Štítonoši jsou dva jeleni ze štítu stojící na zlaté arabesce.
Maurice Arnold byl po velkou část svého života spojen s Velkou Británií. V letech 1892-93 studoval v Etonu a v letech 1896-1898 na univerzitě v Oxfordu, kterou absolvoval s dobrým prospěchem. Po svém nevlastním otci baronu Hirschovi zdědil moravská panství Rosice a Veveří, kde na svatební cestě roku 1908 hostil i Winstona Spencer-Churchilla. Jeho vazba na Anglii byla tak úzká, že se zde usídlil natrvalo. Roku 1900 získal britské občanství a téhož roku mu královna Viktorie potvrdila právo užívat v Británii jméno De Forest, rakouský baronát a erb. Nešlo ovšem o přiznání britského šlechtictví, jen o právo nadále užívat titul zahraniční. Mezi britskou nobilitu De Forest nikdy nepronikl. Baron Maurice se na ostrovech proslavil nejen jako milovník umění, ale také vyznavač sportu a roku 1900 se účastnil automobilového závodu po Anglii, Irsku a Francii. V letech 1911-1918 pak byl poslancem za liberální stranu v parlamentu. Po vypuknutí první světové války vstoupil do britské armády a dosáhl hodnosti poručíka. Po první světové válce byly jeho moravská panství, ostatně jako všechny velkostatky v Československu, podrobeny pozemkové reformě, která velkostatkářům jako odškodnění přiznávala jen zlomek skutečné tržní ceny půdy. De Forest se ale se ztrátou velké části majetku nehodlal smířit. Po letech sporů se jeho zástupcům podařilo vyjednat přijatelný kompromis a roku 1925 přešly jeho moravské statky do majetku Československé republiky.
Po první světové válce se Maurice Arnold De Forest sblížil s lichtenštejnským knížetem Františkem I. Roku 1932 získal lichtenštejnské občanství a v letech 1934 a 1935 poskytl Lichtenštejnské zemské bance (Liechtensteinische Landesbank), která se potýkala s platební neschopností, půjčku ve výši půl milionu franků. Zařídil také knížeti vysoký úvěr, s jehož pomocí panovník získal většinu v dalším bankovním domě knížectví, Lichtenštejnské bance (Bank in Liechtenstein). Roku 1935 se stal lichtenštejnským diplomatem a knížecím radou a o rok později jej František I. povýšil na hraběte z Bendern (Graf von Bendern). Na rozdíl od jiných politiků knížectví byl rozhodným odpůrcem nacionálního socialismu. Přesto byl jmenován oficiálním lichtenštejnským zástupcem na olympijských hrách v Berlíně roku 1936, pravděpodobně především proto, že vyslání lichtenštejnských sportovců sám financoval. Když se po anšlusu Rakouska roku 1938 mluvilo o připojení knížectví k Německu, pomáhal odvádět peníze z ohrožených lichtenštejnských bankovních ústavů. Důvěru Bendern neztratil ani po červenci 1938, kdy zemřel bezdětný František I. a na trůn nastoupil jeho synovec František Josef II. Bendern proslul jako mecenáš a podporoval mimo jiné místní skauty a sportovní svazy. Když se vláda snažila výrobou a distribucí národních symbolů (vlajek apod.) povzbudit vlastenecké cítění obyvatel země, financoval výrobu nových hraničních tabulí. Roku 1939 nový kníže jeho zásluhy ocenil komturským křížem z hvězdou Záslužného řádu Lichtenštejnského knížectví. Do roku 1946 byl hrabě členem národního olympijského výboru. Roku 1948 financoval stavbu sportovního stadionu ve Vaduzu. Byl také milovníkem a znalcem umění. Roku 1967 daroval ze své sbírky lichtenštejnské zemi deset obrazů, které o dva roky později vytvořily základ Lichtenštejnské státní sbírky umění. Maurice Arnold De Forest-Bischoffsheim hrabě z Bendern zemřel roku 1968 ve francouzském Biarritz.
Bendern byl dvakrát ženatý. První manželství s Mathilde Rose Letellierovou (1869-1952) se rozpadlo záhy. Jeho druhou ženou byla od roku 1904 Ethel Katherine Hannah Gerardová (1881-1966), původem z britské aristokratické rodiny baronů Gerardů of Bryn. Oba jsou pohřbeni v lichtenštejnském městečku Bendern.
