Listinou danou ve Vídni 4. srpna 1820 (Frank chybně uvádí 7.) císař František I. povýšil Dominika Sicarda (1750-1836), registrátora hlavního dělostřeleckého výzbrojního úřadu, za 50 let věrné služby do šlechtického stavu, udělil mu predikát von Sicardsburg a erb:
Čtvrcený štít. 1. a 4. ve zlatě šest modrých čtverců ve dvou sloupcích (3, 3). 2. a 3. děleno, nahoře v černém stříbrný kráčející lev s červeným jazykem, dole černá bomba, každá s dvěma uchy na horních stranách. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými a černo-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě rozevřená černá křídla. mezi nimi bomba ze štítu.
Na návrh dvorské válečné rady byl ještě roku 1822, při příležitosti padesátileté služby, vyznamenán velkou zlatou civilní Čestnou medailí. S manželkou Theresií (zřejmě 1751-1829) nejméně dva syny, z nichž jeden byl c. k. důstojníkem, druhým úředníkem Národní banky, ale další genealogie rodu dosud není známa. Dominikovým vnukem byl August Sicard von Sicardsburg (1813-1868), absolvent vídeňského polytechnického institutu. Od roku 1845 působil jako profesor na vídeňské Akademii výtvarných umění a se svým kolegou a spolupracovníkem Eduardem van der Nüll (1812-1868) se stal jedním z předních rakouských architektů historismu. Největším projektem a společným dílem se stal vídeňský Arsenal, na jehož stavbě se podílel, a pak zejména novostavba vídeňské Opery (1861-1868). Negativní postoj, který vůči budově vyjádřil císař František Josef I., vedla k vlně kritiky v rakouském tisku, v jejímž důsledku spáchal van der Nüll sebevraždu. Sicard zemřel ještě v témže roce na tuberkulózu.
Jako poslední člen rodu se roku 1906 připomíná Moritz Sicard von Sicardsburg, major ad honores c. a k. osobní gardy harcířů ve výslužbě.
Michal FIALA - Jan ŽUPANIČ
