Nejvyšším rozhodnutím ze dne 12. srpna 1912 císař František Josef I. obnovil Gyulovi, účetnímu radovi na ministerstvu orby, Bélovi, odborovému radovi na ministerstvu financí a Gézovi, plukovníkovi 52. pěšího pluku, bratřím Lukachichům a jejich bratrancům Jenőmu, studentovi reálky, Józsefovi, poručíku 4. husarského pluku, Mihályovi, jednoročnímu dobrovolníku 71. pěšího pluku, Istvánovi, úředníku cukrovaru, Andrásovi a Pálovi, žákům měšťanky a Márii a Julii Lukachichovým uherské šlechtictví udělené 6. června 1652 Ferdinandem III. spolu s predikátem somorjai (de/von Somorja). Listinou danou ve Vídni 12. října 1914 Gyulovi spolu se syny Ernőem a Ferenczem vzešlými z manželství s Vérou Kalinszky, Bélovi spolu se syny Sándorem a Aladárem vzešlými z manželství s Rózou Matlekovits, Gézovi spolu s dcerami Eleonorou a Erzsébet vzešlými z manželství s Erzsébet Halmos, Jenőmu, Józsefovi, Mihályovi, Istvánovi, Andrásovi, Pálovi, Márii a Julii Lukachichovým obnovil původní erb:
V modrém štítě je na zeleném trávníku zlatý gryf s červeným jazykem držící v pravém předním pařátu meč se zlatým jilcem a záštitou. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – zlatými a červeno – stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí gryf ze štítu.
Na základě řádu Marie Terezie získaného za válečné zásluhy v roce 1914 povýšil císař Karel I. 17. srpna 1917 generálmajora Gézu Lukachiche de Somorja do stavu svobodných pánů. Diplom nebyl vydán.
Nejvyšším rozhodnutím ze dne 2. července 1918 povolil císař Karel I. Sándoru Matlekovitchovi, skutečnému tajnému radovi a členu sněmovny magnátů, aby spojil své příjmení s příjmením svých vnuků Sándora a Aladára Lukachichů de Somorja, upravil jej do budoucna na Somorjai Lukachich-Matlekovich (Lukachich-Matlekovich de Somorja), a povolil mu užívat jejich erb.
Királyi Könyvek, 72. kötet, 607 oldal; 73. kötet, 225, 226, 400, 412 oldal.
Kerschbaumer, Arno: Nobilitierungen unter der Regentschaft Kaiser Karl I./IV. Károly király (1916-1921). Graz 2016, s. 199, 230.
Michal FIALA
