Horváth de Bánhorvát

Listinou danou v Brucku 24. června 1904 císař František Josef I. povýšil Lajose Horvátha, podplukovníka husarů, za více jak třicet let služby v armádě, spolu s dcerami Mariannou a Alicí vzešlými z manželství s Márií Bottlik, do uherského šlechtického stavu, uděluje mu predikát bánhorváti (de/von Bánhorvát) a erb:

V modrém štítě je na zeleném trávníku zlatý gryf s červeným jazykem držící v pravém předním pařátu šavli se zlatým jilcem a záštitou a v levém dvě přirozené lilie. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí zlatý gryf s červeným jazykem držící v pravém pařátu šavli se zlatým jilcem a záštitou a v levém zlatou korunu.

Listinou danou ve Vídni 8. října 1911 císař František Josef I. rozšířil šlechtictví s erbem a predikátem na statkáře Aladára Horvátha spolu se syny Lajosem a Taszilóem a dcerou Olgou vzešlými z manželství s Márií Georgievics de Pocerin.

Királyi Könyvek, 71. kötet, 279, 309- 311 oldal; 72/424, 641-642

 

Michal FIALA

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  

Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com