Rod Grünebaumů šlechticů z Bruckwallu je stejného původu jako rytíři Grünebaumové nobilitovaní roku 1876. Zakladatelem rakouské větve této původně německé rodiny z Frankfurtu nad Mohanem byl Michael Herz Grünebaum (1735-1825), který se roku 1800 přestěhoval spolu se svou ženou Friedou rozenou Deutzovou a syny Herzem a Beerem do Vídně. Rodina se záhy značně rozvětvila, její členové postupem času získali nemalý majetek jako obchodníci a podnikatelé.
Mladší nobilitovaná větev Grünebaumů žila poměrně velmi dlouho ve stínu úspěšnější linie reprezentované rytířem Gustavem (1829-1905), jež kromě nobilitace dosáhl i titulu c. k. dvorního rady a přednosty stavebního odboru c. k. generální inspekce rakouských státních drah. Jejím zakladatelem byl Ignaz Franz (1810 – po 1849), syn Bernharda Grünebauma a Franzisky Simonové. Roku 1837 se oženil s Marií Boschanovou (1815-1889). Marie byla dcerou vídeňského továrníka a velkoobchodníka Josefa Boschana (1786-1849) a jejím bratrům Wilhelmovi (1813-1890) a Friedrichovi (1817-1871) byl roku 1867 udělen rytířský titul.
Roku 1849 konvertoval Ignaz Franz Grünebaum s manželkou a dětmi ke katolictví. Kromě dvou synů se mu v manželství narodila dcera Caroline (1840-1905), která se provdala za Ludwiga Flesch-Festaua (1826-1895), dvorního a soudního advokáta později povýšeného do rytířského stavu.
Starší syn Franz (1845 – po 1909) se rozhodl pro vojenskou kariéru. Působil v ženijních jednotkách, roku 1859 se zúčastnil tažení v Itálii roku 1859. Za války 1866 byl zařazen k oddílům budujícím předmostí u Floridsdorfu, které mělo odrazit případný pruský útok na rakouskou metropoli. Vojenskou kariéru zakončil v hodnosti majora a během své kariéry získal několik řádů a vyznamenání: roku 1877 rytířský kříž řádu Františka Josefa a o dva roky později Vojenský záslužný kříž. Penzionován byl roku 1899 a při té příležitosti zároveň povýšen do hodnosti majora.
Rodinný majetek mu i na penzi umožnil více než slušnou existenci a také velkorysé dobročinné aktivity. Roku 1905 založil nadaci ve výši 50 000 korun pro důstojníky generálního štábu, ženijního vojska a pro vojenské inženýry a stavitele, za což mu císař František Josef udělil roku 1905 řád Železné koruny III. třídy. Krátce nato Grünebaum zvýšil kapitál nadace o dalších 30 000 korun a založil dvě další po 10 000 korunách, tentokrát pro důstojníky železničních a telegrafních pluků. Jeho mecenášské aktivity dosáhly celkové výše 100 000 korun, což byla ve své době skutečně vysoká částka. Není vyloučené, že Franz chtěl tímto způsobem dosáhnout šlechtického titulu, na který neměl jinak nárok. Během své vojenské kariéry se totiž nezúčastnil žádné bitvy, což mu znemožnilo žádat o nobilitaci na základě systematizovaného šlechtictví.
Pokud tomu tak skutečně bylo, jeho plán vyšel a nejvyšším rozhodnutím z 21. prosince 1909 mu císař František Josef I udělil bez taxy šlechtický titul. Listinou ze 4. března 1910 získal Franz predikát Grünebaum šlechtic z Bruckwall (Grünebaum Edler von Bruckwall) a požadovaný erb s mluvícím znamením stromu a s figurou rýče, která upozorňovala na jeho působení v ženijních jednotkách:
Černo-zlatě polcený štít, ve kterém je jedle přirozené barvy. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s černo-zlatými a zeleno-zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dvě otevřená orlí křídla, každé s dolů otočeným rýčem bez násady – pravé černé se zlatým rýčem, levé zlaté s černým rýčem, mezi kterými je meč se zlatým jílcem a záštitou. Pod štítem se vidí zlatá páska s černým heslem PFLICHTTREU UND WAHR.
Franz Grünebaum se nikdy neoženil a neměl potomky. Požádal proto 4. prosince 1911 panovníka o přenesení titulu na svého bratra, advokáta ve Vídni dr. Heinricha Grünebauma. Ten se podle zprávy ministra vnitra[3] se akvokací zabýval již déle než 43 let a měl velmi dobrou pověst. Působil také jako právní poradce Nadace Františka Josefa pro zaopatření vdov a sirotků po důstojnících (Kaiser Franz Josef Stiftung für Versorgung von Offizierswittwen und Waisen) a tato jeho činnost byla roku 1906 oceněna udělením rytířského kříže řádu Františka Josefa. Podobně jako jeho bratr Franz disponoval nemalým majetkem. Proto pro něj nebylo větším problémem zaplatit taxu 2520 korun a poplatek za diplom, když císař 9. listopadu 1912 prosbu o přenesení titulu schválil. Příslušná nobilitační listina byla vydána 24. prosince 1912 a Heinrich jejím prostřednictvím získal erb a predikát staršího bratra. Jeho jediným synem byl Heinrich Ignaz (*1880), který se narodil v manželství s Marií Johannou Breyerovou. V době otcovy nobilitace pracoval jako ministerský koncipista na Ministerstvu železnic.
