Rytířskou větev rodu Zdekauerů založil pátý syn velkoobchodníka a bankéře Moritze Zdekauera (1770–1845) Carl Konstantin (1819–1873). Vystudoval práva na pražské univerzitě, kterou ukončil roku 1840. Po povinné soudní praxi a složení příslušných zkoušek získal roku 1846 i doktorát a uvažoval o kariéře ve státní službě. Když ale roku 1845 zemřel jeho otec, stal se veřejným společníkem rodinné firmy Moritz Zdekauer a stal se pravou rukou svého staršího bratra Friedricha (1810–1873), pozdějšího svobodného pána Zdekauera von Treukron.
Karl Konstantin významně přispěl k hospodářskému rozvoji města Prahy, kde participoval na založení řady bank a poboček větších bankovních domů. Poskytl ale také řadu cenných služeb státu a právě z těchto důvodů byl roku 1854 jmenován cenzorem pražské pobočky Národní banky. Roku 1863 inicioval svolání výboru k založení České eskomptní banky, kterou jako prezident řídil až do smrti. V této funkci se mu podařilo přeměnit nově založený ústav v jednu z nejrespektovanějších bank tohoto druhu v monarchii. Stál také v čele Pražské spořitelny (Prager Spar-Anstalt), byl členem výboru České spořitelny a od roku 1864 předsedou pražského obchodního grémia. Zajímal se i o rozvoj železnic a stal se správní radou Buštěhradské dráhy. Věnoval se ale i humanitárním aktivitám a byl členem řady spolků.
Když roku 1864 vypukla válka Německého spolku s Dánskem, do které se zapojilo i Rakousko, spoluzaložil pomocný spolku s cílem pečovat o zraněné c. k. vojáky a následně, 5. ledna 1865, byl za tyto aktivity oceněn rytířským křížem Řádu Františka Josefa.
Pomocný spolek obnovil svou činnost za prusko-rakouské války roku 1866 a Zdekauer se v jeho rámci staral o zásobování a dopravu. Velké zásluhy získal během transportu peněz ze všech pražských veřejných pokladen a bankovních ústavů do bezpečí. Po okupaci Prahy Prusy se mu zabránit finančnímu chaosu, když opatřil pro potřeby okupované země i města Prahy potřebné peníze. Zasloužil se také o konsolidaci měnových poměrů v hlavním městě Českého království i o znovuoživení obchodu.
Z tohoto důvodu mu císař František Josef I. nejvyšším listem z 25. února 1867 udělil Řád železné koruny III. třídy. Na jeho základě byl diplomem ze 3. února 1868 povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř/Ritter von a byl mu udělen následující získal erb:
V červeném štítě zlatá, černě spárovaná kvádrová zeď o čtyřech stínkách, z nichž krajní vychází z okraje štítu, a širokou prolukou uprostřed. V proluce stojí zlatá koruna, z níž vyniká hlava a krk stříbrného chrta se zlatým obojkem. Na štítě jsou dvě korunované turnajské přílby. Klenotem na pravé s červeno-zlatými přikrývadly je pět per, střídavě tři červená a dvě zlatá. Na levé přílbě s červeno-stříbrnými přikrývadly jsou pak dvě otevřená křídla, pravé děleno červeno-stříbrně, levé opačně. Pod štítem je červená páska se zlatou devizou AEQUA MENTE.
Nedlouho po nobilitaci, roku 1869, ocenil český zemský sněm Karlovy schopnosti volbou do úřadu ředitele Hypoteční banky. Stejné funkce dosáhl i v České spořitelně a roku 1870 byl navíc zvolen viceprezidentem pražské Obchodní komory. Získal také pozemkový majetek a na Moravě vlastnil Velký Beranov nedaleko Jihlavy a další statky. Zemřel náhle v prosinci 1873 a místo posledního odpočinku nalezl na Olšanských hřbitovech.
Carl rytíř Zdekauer měl Annou Artusovou (1820–1896), původem z Brna, dceru Amelii (*1855), jež se provdala za slavného lékaře a řádného profesora pražské německé univerzity a univerzity ve Vídni Otto Kahlera (1849–1893), a syny Konrada (1847–1929) a Karl Amadea (1848–1898).
Konrad vystudoval práva a roku 1872 se stal státním úředníkem. Jeho působištěm bylo c. k. Ministerstvo císařského domu a zahraničních věcí, kde dosáhl hodnosti sekčního rady. Zemřel roku 1829 ve Vídni jako poslední člen rodu po meči. Konrad měl jedinou dceru Alexandrine (*1873), které se v prosinci 1899 provdala za svého příbuzného Karla svobodného pána Wolf-Zdekauera (1865-1938).
Karl Amadeus (1848–1898), pokračoval v rodinné tradici a stal se obchodníkem. Po nečekané smrti svého otce roku 1873 převzal řízení banky Moritz Zdekauer a záhy získal významné postavení ve finančním světě. V roce 1884 navíc koupil porcelánku ve Staré Roli u Karlových Varů, kterou zásadním způsobem modernizoval. Stejně jako otec přispíval velkorysými částkami na dobročinnost.
Roku 1874 se oženil se svou sestřenicí baronkou Gabriele Zdekauerovou von Treukron (1842–1922), vdovou po Josefu svobodnému pánu Wolfovi von Wachtentreu (1830–1871), se kterou měl dcery Marii (*1875) a Alici provdanou von Zeynek (*1878) a syna Karla (1876–1889), který ale zemřel v dětském věku.
Karl Amadeus 29. října 1892 spolu s manželkou a bratrem Konradem požádal o přenesení k přenesení svého jména a erbu na nevlastního syna Karla svobodného pána Wolfa von von Wachtentreu (1865–1938), který se narodil v Gabrielině prvním manželství. Ten pak na základě císařova svolení z 1. února 1893 začal užívat jméno svobodný pán Wolf-Zdekauer.
Michal FIALA - Jan ŽUPANIČ
-------------
ŽUPANIČ, Jan, Mezi Davidovou hvězdou a křížem. Židovská šlechta podunajské monarchie, Praha 2012.
