Listinou danou v Ischlu 9. srpna 1904 povýšil císař František Josef I. Lajose Wolfnera, koželuha v Ujpesti, spolu se syny Jánosem, Nándorem, Sándorem, Tivadarem a Gyulou a dcerou Ilkou vzešlými z manželství s Karolinou Beimel, do uherského šlechtického stavu, udělil mu predikát ujpesti (de/von Ujpest) a erb:
V modrém štítě je zlaté zúžené břevno, na němž spočívá na soklu úl, k němuž se svrchu slétají tři včely, úl je po každé straně provázen třemi dubovými listy, jejichž řapíky jsou prostrčeny společným prstenem, vše zlaté; pod břevnem stojí na zeleném trávníku stříbrná kvádrová zeď s cimbuřím prolomená hlavní a dvěma menšími postranními bránami, všechny černé, zpoza zdi vynikají dvě stříbrné věže s cimbuřím prolomené dvěma černými okny, mezi nimi spočívá na zdi obrněná paže držící v obrněné pěsti šavli se zlatým jilcem a záštitou. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – zlatými a modro – stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí stříbrný vlk s červeným jakzykem.
Nejvyšším rozhodnutím ze dne 16. září 1918 byl Tivadar Wolfner de Ujpest, koželuh a rytmistr honvédského husarského pluku, povýšen do stavu svobodných pánů. Diplom nebyl vydán.
Királyi Könyvek, 71. kötet, 280, 346-348 oldal; 73. kötet, 421 oldal.
Kerschbaumer, Arno: Nobilitierungen unter der Regentschaft Kaiser Karl I./IV. Károly király (1916-1921). Graz 2016, s. 219.
Michal FIALA
