Emil Wolff se narodil 26. února 1857 v Großsiegharts v Dolních Rakousích a tamtéž byl domovsky příslušný. Do armády narukoval jako jednoroční dobrovolník podkanonýr 5. října 1875 k pluku polního dělostřelectva č. 11. K 11. březnu 1876 se stává jednoročním dobrovolníkem titulárním nápředníkem. Na skutečného nápředníka je povýšen 1. října 1876, na desátníka 16. května 1877, na četaře 26. prosince 1877 a na četaře titulárního střelmistra 16. července 1878, přičemž skutečné střelmistrovské hodnosti dosahuje 16. listopadu 1878. 18. srpna 1879 se dostává k pluku polního dělostřelectva č. 5 jako kadet střelmistr, 1. listopadu 1879 povyšuje na kadeta zástupce důstojníka. Konečně poručíkem se stává k 1. listopadu 1880. Od 1. listopadu 1884 pobývá na dovolené bez platu. Aktivován je až 10. srpna 1885 u sborového dělostřeleckého pluku č. 4, v jehož řadách se stává 1. listopadu 1887 nadporučíkem. K 1. lednu 1893 je spolu s povýšením na hejtmana přidělen k diviznímu dělostřeleckému pluku č. 38. V této hodnosti procestoval další divizní dělostřelecké pluky (1. března 1894 č. 4, 1. května 1899 č. 19, 1. listopadu 1905 č. 7). Na majora je povýšen při přeřazení ke sborovému dělostřeleckému pluku č. 3 1. listopadu 1907. 5. července 1910 je jmenován velitelem 3. divizionu těžkých houfnic, v kteréžto funkci je 1. května 1911 povýšen na podplukovníka. Plukovníkem se stává 1. května 1914 u 10. divizionu těžkých houfnic, k němuž je převelen jakožto velitel 4. února 1912. Po vypuknutí Velké války je 21. září 1914 pověřen velením 24. pluku polního dělostřelectva. 24. června 1915 je přidělen k velitelství 24. pěší divize. 1. března 1916 je pověřen velením 45. dělostřelecké brigády zeměbrany a 30. září 1917 se stává velitelem c. k. 45 brigády polního dělostřelectva. K 1. listopadu 1917 je povýšen na generálmajora. Bojových akcí se účastnil ve všech čtyřech prvních letech Velké války, výslovně je uvedena jeho účast při ofenzive proti Lublinu a Dęblinu, boje v Karpatech, březnová ofenziva v Haliči roku 1915 a boje na Styru a Stochodu. Za více jak třicetiletou nepřetržitou službu s účastí v boji (celkem odsloužil přes 41 let) jej císař Karel I. nejvyšším rozhodnutím ze dne 5. února 1918 povýšil do šlechtického stavu. Listinou z 9. srpna 1918 mu udělil titul šlechtic/Edler, predikát z Wolffsriedu/von Wolffsried a erb:
V modrém štítě je zlaté břevno s kráčejícím vlkem přirozených barev provázené nahoře zlatou hvězdou nad zlatou lilií, dole kosmo vzhůru plující zlatou rybou. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí zlatý gryf s červeným jazykem držící v pravém pařátu meč se zlatým jilcem a záštitou, v levém hořící granát.
Michal FIALA
