Rod Wolffů von Adlersthal je specifický tím, že de iure nikdy neexistoval. Do šlechtického stavu měl být povýšen Jonas Wolff Eybeschütz (zemř. před 1837), potomek mimořádně vlivné a bohaté židovské rodiny. Jeho otec, Jonathan ben Nathan Eybeschütz (1690−1764) se narodil v Krakově a svůj rodokmen mohl doložit až k 16. a 17. století, kdy se v tomto městě připomíná jeho nejstarší předek, rabín Nathan Spira (zřejmě 1585–1633). Sám Jonathan byl také rabínem a patřil mezi nejslavnější židovské učence své doby. Roku 1750 se přestěhoval do Altony v Holštýnsku, jež tehdy byla součástí dánského státu, a zde se narodil jeho mladší syn Jonas Wolff.
Život Jonase Wolffa Eybeschütze byl plný zvratů. Zpočátku se věnoval židovské teologii a dokonce se v 60. letech vydával za sabatianiánského proroka. Vážně tím zkomplikoval život svému otci, jenž byl dlouhodobě neprávem obviňován ze sympatií k tomuto židovskému mesianistickému hnutí. Mnohem úspěšnější byl v podnikání, díky kterému zbohatl. Získal zřejmě také určitý vliv na saského kurfiřta Fridricha Augusta III., protože je v oficiálních dokumentech jeho země uváděn coby dvorní faktor. Datum udělení tohoto titulu a původ vyznamenání známy bohužel nejsou. Je ale nepochybné, že si kurfiřt Eybeschütze vážil, protože mu povolil bydlet v Drážďanech za městskými hradbami, což byla jinak výsada náležející jen křesťanům. Zcela mimořádné bylo i to, že si v zemi mohl zakoupit šlechtický statek Priesnitz. V této době již Eybeschütz většinou neužíval otcova příjmení a podepisoval se jen jako Jonas Wolff.
Počátkem roku 1776 požádal císaře Josefa II. o povýšení do říšského stavu svobodných pánů s predikátem von Adlersthal. Jak zdůraznil, měl možnost získat tento titul od dánského krále, ale s ohledem na svůj holštýnský původ, statek v Sasku a úmysl získat v Německu další majetky dával přednost říšskému baronátu. Protože se v memorandu z 16. července 1776 za jeho prosbu přimluvil vicekancléř Svaté říše římské Rudolf Josef kníže Colloredo, nobilitaci nestálo nic v cestě. Dne 27. července 1776 Wolff složil taxu za baronský titul – navýšenou o poplatky za přeskočený šlechtický a rytířský stav (tzv. nobilitace per saltum) – v celkové výši 6055 zlatých, 30 krejcarů a následně mu byl listinou s datem 17. července 1776 říšský stav svobodných pánů a vyžádaný přídomek skutečně udělen. Zároveň mu byl udělen erb:
V sedmkrát zlatě a černě děleném štítě pod modrou hlavou se třemi stříbrnými hvězdami je na stříbrném skalnatém trojvrší vlk přirozených barev s červeným jazykem a vztyčeným ocasem. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní tři korunované turnajské přílby. Klenoty: I. dvě složená černá křídla, přikrývadla černo – zlatá; II. dva rohy, pravý sedmkrát dělený zlatě a černě, levý jedenkrát dělený stříbrno – modře, mezi rohy a v ústí každého z nich jedna stříbrná hvězda, přikrývadla černo – zlatá, modro – stříbrná; III. šest pavích per ve dvou řadách, přikrývadla modro – stříbrná. Štítonoši jsou dva přirození vlci s červenými jazyky a svěšenými ocasy.
Je přitom pozoruhodné, že Jonas Wolff byl v době podání žádosti ještě židem. Přislíbil však, že okamžitě po nobilitaci konvertuje je katolictví. To ale, neznámo proč, nikdy neučinil. A to přesto, že povyšovací taxy na baronát zaplatil. Bez tohoto kroku ale, jak konstatovala interní zpráva říšské kanceláře z 16. dubna 1777, nemělo povýšení právní účinnost.
Informace ohledně jeho osudů po udělení baronátu jsou bohužel velmi kusé. Potvrzují jen, že si Jonas vystoupení z řad židovské obce nakonec rozmyslel a 14. května 1777 předal svou nobilitační listinu finančníkovi a podnikateli Josephu hraběti von Boltza, který měl úzké vazby jak k saskému dvoru, tak k Vídni. Ten dokument následně na jeho výslovnou žádost předal císařskému vyslanci v Drážďanech baronovi Philippovi Knebelovi von Katzenelnbogen. Protože ani v následujících měsících Jonas nepřestoupil ke křesťanství, odevzdal Knebel 22. října 1778 jeho diplom císařskému taxovnímu úřadu a nobilitace byla oficiálně prohlášena za nulitní. Taxy, které Jonas za titul a majestát zaplatil, s pravděpodobností hraničící s jistotou zpět již nezískal. Za nesplněný slib konverze ale dále postižen nebyl. Jako dříve bydlel v Drážďanech a užíval jména Wolf Jonas Eybeschütz řečený Adlersthal.
Jan ŽUPANIČ
(Dle: ŽUPANIČ, Jan – Fiala, Michal. Nobilitas Iudaeorum. Židovská šlechta střední Evropy v komparativní perspektivě, Praha 2017.)
