Wertheimerové byli starou židovskou německou rodinu usazenou ve Wormsu a Frankfurtu nad Mohanem. Za prvního známého předka je pokládán Isaak Wertheim, žid ve Wormsu, který se roku 1630 oženil s dcerou Liebmanna Wertheima neznámého jména. Jeho synem byl Josef (zemř. 1713), člen židovské obce ve Wormsu. Slávu rodu založil ale až Isaakův vnuk Simson (Samson) Wertheimer (1658-1724), vrchní rabín v Uhrách a na Moravě. Ve své době byl pokládán za finančního kouzelníka a císaři Leopold I., Josef I. a Karel VI. mu udělili titul svého dvorního žida. Simson byl dvakrát ženatý. Jeho první manželka byla Frumet Brüll (též Brillin nebo Berlin), druhou pak Merle Berlin. Z dětí je třeba zmínit dceru Evu Rebekku, která se roku 1706 provdala za Berharda Eskelese (1691-1753), jehož císař Karel VI. roku 1725 jmenoval vrchním rabínem v Uhrách. Jejich potomky byli pozdější svobodní páni Eskelesové.
Simsonův starší syn Emanuel Wolf (zemř. 1765), od roku 1713 císařský dvorní faktor ve Vídni, se roku 1726 oženil s dcerou svého kolegy, také císařského dvorního faktora Emanuela Oppenheimera. Jejich tři vnuci byli v 19. století povýšeni do šlechtického stavu s predikátem z Wertheimsteinu (von Wertheimstein) a jedna větev získala díky Leopoldovi (zemř. 1883) roku 1862 rakouský rytířský stav.
Druhá mladší větev pozdějších rytířů Wertheimerů byla nobilitována až později. Za svůj vzestup vděčí Josefu Wertheimerovi (1800–1887). Ten se jako patnáctiletý začal zabýval obchodem a záhy se stal uznávaným a velice zámožným podnikatelem. Stranou jeho pozornosti ale nezůstávala ani kulturní a humanitární činností. V Londýně se seznámil s mateřskými školami, které se zaměstnaným matkám staraly o děti. Roku 1830 ve spolupráci s katolickým knězem Johannem Lindnerem otevřel první školku i ve Vídni. Instituce měla nevídaný úspěch a nad mateřskými školami záhy převzala patronát císařovna Karolína Augusta. Wertheimer se ale aktivně podílel i na rozvoji a rozkvětu vídeňské židovské obce. Založil zde izraelitskou náboženskou společnost, jejímž byl později dlouholetým předsedou, a založil a spolufinancoval řadu židovských kulturních a humanitárních organizací. Publikoval také řadu prací zabývajících se postavením a emancipací židů. Císař František Josef I. jej vyznamenal vysoce prestižní zlatou medailí Za umění a vědu a později mu udělil i rytířský kříž řádu Františka Josefa. Císařovým kabinetním listem z 22. dubna 1868 pak jako nejvyšší uznání dlouholetých zásluh, prokázané loajality a věrnosti získal řád Železné koruny III. třídy, na jehož základě požádal 25. května 1868 o udělení rytířského stavu. Nobilitován byl listinou z 11. července téhož roku a zároveň s titulem rytíř (Ritter von) mu byl udělen i erb:
Stříbrným kosmým břevnem dělený štít. Na horním a spodním okraji břevna je modrý kůl provázený po každé straně dvěma zúženými kůly (židovský modlitební šál nazývaný talit.) Ve středu břevna je napnutý kosmo vzhůru obrácený luk se šípem přirozené barvy. V horním červeném poli se vidí zlatý lev s červeným jazykem držící v pravé přední tlapě svazek šípů přirozené barvy. Ve spodním modrém poli je pohoří přirozených barev, za kterými vychází zlaté slunce. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Klenotem na pravé s modro-stříbrnými přikrývadly jsou dvě křídla – pravé modro-stříbrně, levé stříbrno-modře dělená, z levé s červeno-zlatými přikrývadly vyrůstá zlatý lev se svazkem šípů ze štítu. Pod štítem je modrá páska se stříbrným heslem LUCE ET CONCORDIA.
Rod rytířů Wertheimerů po meči vymřel okolo roku 1935.
