Listinou danou v Budapešti 28. května 1910 povýšil cíasř František Josef I. Alfréda Wellische (6. května 1854 - 16. prosince 1941), architekta v Budapešti, spolu se syny Ándorem, a Jenőem Gyulou a dcerami Erzsébet, Margit a Mariannou vzešlými z manželství s Vilmou Ullmann de Baranyavár, do uherského šlechtického stavu, udělil jim predikát vágvecsei (de/von Vágvecse) a erb:
Ve štítě je zlatá korkev provázená vpravo v červeném děma zlatými hvězdami pod sebou, vlevo v červeném třemi stříbrnými liliemi (2,1) a dole v modrém na zeleném trávníku stojícím stříbrným kvádrovým hradem s cimbuřím o pěti stínkách, s otevřenou černou bránou s polospuštěnou zlatou mříží provázenou po každé straně dvěma černými střílnami, s věží s jednou střílnou, cimbuřím o třech stínkách, a červenou střechou se zlatou makovicí. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí zlatý lev s červeným jazykem držící v obou předních tlapách svitek papíru. Pod znakem se vine stříbrná páska s modrou devizou IN LABORE VIRTUS.
Királyi Könyvek, 72. kötet, 191, 481-483 oldal.
Michal FIALA
