Mezi osoby, které mají mimořádnou zásluhu o rozvoj českého moderního školství, patří nepochybně Josef Webr (1831–1908). Narodil se 17. prosince 1831 v Hraběšíně u Kutné Hory jako syn mlynáře Jana Webra a Josefy Koudelkové. Po absolvování městské školy v Čáslavi vystudoval Akademické gymnázium na Novém Městě Pražském a následně od roku 1848 na pražské polytechnice.
Nakonec se však rozhodl pro povolání učitele. V roce 1853 byl jako suplent přijat na Vzorovou hlavní školu a učitelský ústav s německým vyučovacím jazykem v Praze, odkud v následujícím roce přešel jako provizorní učitel na Městskou vyšší reálku v západočeském Lokti. V roce 1854 zde byl jmenován skutečným učitelem. Jeho neobyčejná kariéra ale započala až ve chvíli, kdy byl roku 1857 přeložen jako provizorní (od roku 1858 skutečný) učitel na Státní vyšší reálku s německým vyučovacím jazykem v Praze, kde se stal v roce 1859 profesorem. Oceněním jeho schopností bylo jmenování do funkce ředitele Městské vyšší reálky v Kutné Hoře (tentokrát již s českým vyučovacím jazykem). V květnu 1865 byl přeložen na prestižnější místo ředitele Státní vyšší reálku s českým vyučovacím jazykem v Praze v Ječné ulici a o čtyři roky později byl jmenován do tehdy vysoce prestižní zemské školní inspekce, kde mohli působit pouze zkušení ředitelé škol s několikaletou praxí. Byl jmenován zemským školním inspektorem II. třídy pro reální předměty středních škol s českým vyučovacím jazykem a zasloužil se o vznik a reformu řady středních škol v Čechách (Hradci Králové, Jičíně, Karlíně, Klatovech, Příbrami, Domažlicích, Pelhřimově, Kolíně, Novém Bydžově, Roudnici, Táboře, Plzni a v Praze na Malé Straně a v Žitné a Truhlářské ulici).
V listopadu 1871 byl povýšen na zemského školního inspektora I. třídy a v roce 1880 byl povolán na Ministerstvo kultu a vyučování jako sekční rada (VI. hodnostní třída) odboru středních škol a později odborů pro průmyslové a odborné školství. Za vynikající pracovní výsledky byl Webr nejvyšším rozhodnutím ze dne 2. března 1884 oceněn Řádem Železné koruny III. třídy, na jehož základě požádal o nobilitaci.
Rytířský titul mu František Josef I. udělil diplomem ze 16. ledna 1885 současně s predikátem rytíř/Ritter Webr von Pravomil a erbem, jenž (spolu s přídomkem) upozorňoval na jeho pedagogickou profesi, technické vzdělání, ale i český původ:
Čtvrcený štít. 1. v červeném dovnitř obrácený rostoucí stříbrný lev se zlatou zbrojí a jazykem mající třikrát zakroucený dvojitý ocas. 2. ve zlatě rozevřená stříbrná kniha s černým písmem, černou vazbou a červenou ořízkou. 3. v modrém pět zlatých hvězd uspořádaných do kruhu. 4. v červeném stříbrné ozubené kolo. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. rostoucí lev ze štítu, přikrývadla červeno – stříbrná; II. dvě složená zlatá křídla, na předním je kniha ze štítu, přikrývadla modro – zlatá.
V červenci 1890 byl rytíři Webrovi udělen titul a charakter dvorního rady a v následujícím roce odešel do výslužby. Již v penzi, roku 1892, byl zvolen členem výboru Ústřední matice školské, kde pracoval až do smrti, a čestným členem výboru spolku Minerva, jehož cílem bylo zpřístupnění středního a vysokého školství ženám. Byl též členem správní rady a viceprezidentem Společnosti muzea království Českého, v níž byl (po smrti Wácslawa Wladiwoje Tomka v červnu 1905) zvolen viceprezidentem. Zemřel 28. března 1908 v Praze.
Rodina žije v Čechách dosud.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
