Wacken

Nikolaus Johann Nepomuk Wacken (1763–1834) se narodil se v Saint-Hubert v Rakouském Nizozemí (dnes v Belgii). Na univerzitě v Lovani získal roku 1784 licenciát obojího práva a téhož roku se stal advokátem při soudu v Lucemburku. O čtyři roky později, během reformního období Josefa II., vstoupil do státní služby a stal se úředníkem v Bruselu. Roku 1791 byl povýšen na oficiála státního sekretariátu a roku 1794 na sekretáře a vrchního oficiála. Když v témže roce došlo k obsazení země Francouzi, byl zajat, rok vězněn a následně deportován za Rýn.

Od roku 1797 působil opět v habsburských službách jako státní úředník. Postupně byl pověřován stále důležitějšími úkoly a roku 1801 byl povýšen na skutečného dvorního tajemníka Tajné domácí, dvorské a státní kanceláře. Jeho velká kariéra započala s Metternichovým nástupem do úřadu ministra zahraničí roku 1809. Ještě téhož roku byl jmenován radou, v roce 1813 dosáhl hodnosti dvorního rady a státního oficiála a během Vídeňského kongresu zastával funkci osobního sekretáře Metternichova nejbližšího spolupracovníka Friedricha von Gentz. Za tyto zásluhy byl roku 1815 odměněn stříbrným Civilním čestným křížem udíleným za nevojenské zásluhy o vítězství nad Napoleonem. Kromě toho jej svými řády vyznamenali württemberský, parmský, ruský a saský panovník. Od roku 1816 byl Wacken také rytířem uherského Řádu svatého Štěpána, ale o nobilitaci dlouho neměl zájem. Teprve když roku 1823 zakoupil v aukci za více než 101 000 zlatých dolnorakouské panství Mittergrabern, rozhodl se o titul požádat.

Na základě Řádu sv. Štěpána jej císař František I. listinou danou ve Vídni 21. listopadu 1823 povýšil do stavu svobodných pánů s predikátem svobodný pán/Freiherr von a udělil mu erb:

Polcený štít. Vlevo je ve zlatě do středu obrácený červený lev. Vlevo děleno. Nahoře ve stříbrném, červenou linií čtvrceném poli jsou čtyři červené tlapaté křížky. Dole v modrém jsou tři stříbrné zvony (2,1). Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní korunovaná turnajská přílba en face s červeno – zlatými a modro – stříbrnými přikrývadly. Klenotem je doprava hledící lev ze štítu.

19. března následujícího roku také získal i dolnorakouský Landmannschaft v panském stavu. Roku 1830 odešel Wacken do výslužby. Protože neměl potomky, adoptoval synovce Eugena Wackena (1816–1863), na kterého bylo ze zvláštní milosti 8. března 1834 jeho šlechtictví přeneseno.

 

Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ

 

(Převzato z publikace: Jan Županič, Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha 2023.)

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  

Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com