Prvními známými předky rodu Vltavských z Mannsschwertu a Helfenburgu byli Albrecht, řezník v Týně nad Sázavou, s manželkou Annou. Jejich syn Jakub Vltavský řečený též Albrechtů či Flekmas (†1653) byl primátorem v Týnci nad Vltavou a s manželkou Kateřinou měl syna Jakuba, který roku 1628 získal v Týnci městské právo. Jakub se oženil s Dorotou a jejich synem byl Václav Albrecht (†1669).
Václav Albrecht Vltavský se narodil ještě v Týnci, ale před rokem 1633 se přestěhoval do do Prahy. Oženil se zde s Lidmilou, vdovou po Janu Kelblovi Píseckém, jež mu manželským vzdáním ze prosince 1633 přinesla část domu na Novém Městě pražském ve čtvrti sv. Petra č.p. 1017 v ceně nejméně 1250 kop míšeňských. Zbylou část koupil roku 1641 za 300 zl. V téže době zřejmě od některého z palatinů získal erb a přídomek ze Schlangenfeldu. Roku 1640 se stal měšťanem Nového Města pražského. Ve zdejší čtvrti sv. Jindřicha později získal dům č.p. 814/b U Patyanů, k němuž roku 1643 za 90 zl. přikoupil spáleniště, na kterém stával dům 814/a U Krkavců. V době švédského útoku na Prahu roku 1648 byl novoměstským obecním starším a kasírem vrchního proviantního úřadu. Při obraně města byl hejtmanem druhé setniny řemeslníků. Bojoval velmi statečně a vyznamenal se v bojích u Koňské brány, kde se neohlížel ani na to, že jeden z jeho domů i s celým zařízením (zřejmě vyženěný v Petrské čtvrti) byl nepřátelskou dělostřelbou a granáty zcela zničen. Kromě přímého podílu na obraně se Vltavský staral i o to, aby se do města po řece dostalo dříví a vápno, nezbytné ke zpevnění pražských hradeb a šancí. Za svou statečnost a uvedené zásluhy byl dne 8. prosince 1649 povýšen do rytířského stavu s novým predikátem Vltavský z Mannsschwertu a Helfenburgu/Wltawský von Mannsschwerdt und Helfenburg a byl mu udělen erb:
Dělený štít. V pravém červeném poli stojí voják u pasu s prázdnou pochvou, na hlavě černý klobouk s bílým chocholem na hlavě a dlouhými splývavými vlasy. Oděn je do žlutého koletu s bílým límcem a železným nákrčníkem, rukávy a kalhoty jsou broskvové barvy. Nad levým ramenem má červené polní označení se zlatými hroty, na nohou bílé holinky se zlatými ostruhami. Ve zdvižené pravé ruce drží meč se zlatým jílcem a záštitou, levici má zapřenu v bok. Levá polovina štítu je zlato-modře dělena. V horním poli stojí na železné dělové kouli černý korunovaný orel se zelenou palmovou ratolestí v zobáku, v dolním jsou tři zlaté hvězdy (1,2). Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými a černo-zlatými přikrývadly. Klenotem je voják ze štítu mezi černo-zlatě a červeno-stříbrně dělenými rohy.
Rytíř Vltavský později z městských služeb odešel, získal český inkolát, roku 1652 koupil statky Slibovice a Výkleky a roku 1670 panství Suchdol na Čáslavsku. Roku 1654 je připomínán jako hejtman komorních panství Poděbrady a Kolín. Zemřel roku 1669. Jeho synové založili dvě větve rodu.
Mladší Václav Matyáš (†1693) absolvoval na pražské univerzitě studium filozofie a práv Po otci zdědil Slibovice, ke kterým později připojil Výkleky, koupené od bratra Jana Ignáce. V letech 1673–1674 však oba statky za 47 000 zl. prodal a roku 1674 koupil panství Vesec. Měl jediného syna Františka Václava (zřejmě 1664–1724). Po otci zdědil Vesec, který ale roku 1697 prodal bratranci Františku Oldřichovi. Zemřel bezdětný jako poslední z této linie.
Starší syn Václava Albrechta Jan Ignác (†1687) získal po otci Výkleky, které prodal bratrovi. Roku 1671 koupil za 48 500 zl. Ronov nad Doubravou, který ale v roce 1678 prodal, když získal Větrný Jeníkov. Poprvé se roku 1660 oženil s Kateřinou Doroteou Dobřenskou z Dobřenic, po níž roku 1666 zdědil statek Suchý Důl. Jeho druhou manželkou pak byla Kateřina Františka Chlumčanská z Přestavlk. Měl dceru Johanu Josefu, manželku Karla Ferdinanda svobodného pána Dubského z Vitíněvsi († po 1735), a syny Maxmiliána Antonína, Františka Oldřicha a Václava Františka, kteří společně zdědili Větrný Jeníkov a roku 1690 jej prodali.
Největšího věhlasu z těchto bratří dosáhl František Oldřich (1671–1726), hejtman Čáslavského kraje a přísedící při větších deskách zemských. Dne 15. dubna 1715 byl povýšen do starého rytířského stavu Království českého a obdržel svolení, aby se nadále psal Vltavský z Mannsschwertu/Wltawský von Mannschwerdt nebo pouze z Mannsschwertu/von Mannschwerdt) a byl mu potvrzen erb.
Ten zůstal prakticky beze změny, jen voják v pravém poli štítu byl postaven na zelený trávník.
František Oldřich odkoupil roku 1697 od bratrance Františka Václava jeho statek Vesec a dále držel Přísečno, Uhrov, Ostružno, Borek, Pukšice, Lhotku, Podhořice, Spačice a Zbraslavice. Zemřel svobodný roku 1726, nejspíše jako poslední člen rodu.
-----------
SEDLÁK, Vladimír Jan, Poznámka k rodu Vltavských, In: Heraldika. Bulletin pro pomocné vědy historické, č. 2., XIII/1980, s. 73–75.
ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
