Jakub Veltrubský (†1666) byl hospodářským správcem na řadě panství. Nejprve působil na komorních statcích Karlštejn a později Milín, ale v roce 1625 se stal hejtmanem panství Hořovice, které patřily hrabatům z Martinic. Ti je získali roku 1622 a v roce 1623 k panství připojili statky Komárov a Podluhy s hutěmi a dolem na železnou rudu. Ve městě Hořovice Jakub roku 1627 koupil spáleniště domů Pohanovského a Przníkovského. Zasloužil se o hospodářské pozdvižení panství a roku 1648 sestavil jeho urbář.
Dne 10. srpna 1638 mu hrabě Jaroslav Bořita z Martinic za jeho zásluhy o rod Martiniců i věrnost katolické církvi, kterou prokázal jak během českého stavovského povstání roku 1618, tak později během vpádů do Čech v letech 1631 a 1634, na základě svých císařem Ferdinandem II. propůjčených palatinátních práv udělil erb:
Ve zlatém štítě je na modrém trojvrší kamzík přirozených barev ve skoku. Na štítě spočívá kolčí přílba s modro–zlatými přikrývadly a s točenicí týchž tinktur. Klenotem je rostoucí kamzík ze štítu.
Byl dvakrát ženat, první manželkou byla Anna Klugová z Ennsu (†1638), druhou od 15. listopadu 1652 Zuzana Holzlová rozená Kuttnauerová ze Sonnenštejna (1614–1684). Jakub Veltruský zemřel 10. srpna 1666. Rod pokračoval jeho synem Bernardem Václavem (1655–1715), který se stal chirurgem v Kosmonosech.
Během 19. století se rod široce rozvětvil a jeho příslušníci často užívali jméno v podobě Weltrubský z/von Weltrub, často dokonce spolu se šlechtickým či rytířským titulem, i když ani predikát ani šlechtictví jim nikdy nebylo uděleno.
Veltrubští se tehdy nacházeli v podobné situaci jako Hejdové z Lovčic, kterým byl znak (a navíc i predikát) Jaroslavem Bořitou z Martinic udělen v roce 1647, ale kteří získali od Františka Josefa I. roku 1908 povolení užívat šlechtický stav, erb a predikát. K tomu u Veltrubských nedošlo a vystavovali se tak postihu za neoprávněné užívání šlechtictví. Není však známo, že by tento omyl úřady odhalily a členy rodu pokutovaly.
Rod žije v Čechách dodnes.
------
Fiala, Michal – Loch, Jan: Martinický palatinát. Heraldická ročenka 2008, s. 24–94.
Michal Fiala – Jan ŽUPANIČ
