Západočeská rodina Stowasserů odvozovala svůj údajný šlechtický původ od Johanna Stowassera, questenberského úředníka na panství Bečov, který byl roku 1687 povýšen do šlechtického stavu. Roku 1871 požádali jeho údajní potomci, bratři Anton a Johann Stowasserové, c. k. ministerstvo vnitra o renobilitaci. Pro chybějící křestní listy však nebylo možné žádost vyřídit obvyklým úředním postupem a ministerstvo jim proto doporučilo požádat císaře o milostivé uznání původu. Protože jejich žádost byla v císařské kanceláři vyřízena téměř okamžitě, nebyly zřejmě závady na rodokmenu podstatnějšího charakteru. 2. května 1871 tak bratři obdrželi potvrzení zděděného šlechtictví a získali nárok na predikát von a erb:
Dělený štít, horní polovina polcena. Její pravé pole je červené se stříbrným, dvojocasým, korunovaným, do středu štítu obráceným lvem. V levém zlatém poli se vidí obrněná paže držící v obrněné ruce meč se zlatým jilcem a záštitou. V patě spodního modrého pole je přirozená zvlněná voda, nad kterou jsou tři zlaté hvězdy vedle sebe. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s přikrývadly, jejichž horní část je červeno-stříbrná, střední modro-zlatá a spodní černo-zlatá. Klenotem je z koruny vynikající obrněná paže s mečem ze štítu mezi dvěma otevřenými křídly, pravým děleným zlato-černě, levým červeno-stříbrně.
Krátce nato, 3. listopadu 1871, byl šlechtický stav uznán i jejich, bratranci poručíku v záloze Friedrichu Stowasserovi. Ten také jako jediný požádal o zhotovení ministerského certifikátu s vymalovaným erbem, jež mu byl vydán 6. ledna 1872.
Anton a Johann se počátkem roku 1873 ještě pokusili dosáhnout uznání rytířského stavu s predikátem z Treuenfeldu, který kdysi údajně užívali jejich předkové a který nosil i jejich údajný prastrýc, duchcovský děkan Johann Blasius von Stowasser. Tato žádost ale byla zamítnuta.
Stohwasserové tedy zůstali ve šlechtickém stavu a déle než třicet let jejich renobilitaci nikdo nezpochybnil. Jen počátkem 90. let se bratři Anton a Johann, tehdy již velkoobchodníci na Smíchově, rozhodli pro krok, který nebyl u starých rodin obvyklý. 24. května 1891 požádali c. k. ministerstvo vnitra o udělení čestného titulu šlechtic a predikátu „Feldtreu“, „Feldmuth“ či „Treukraft“. Spolu s potvrzením šlechtického stavu a erbu jim byl listinou ze 17. června 1891 přiznán i nárok psát se Stowasser šlechtic z Feldtreu (Stowasser Edler von Feldtreu).
Původ Stowasserů byla zpochybněna až na samém konci renobilitačních procesů. Důvodem byla skutečnost, že zápisy do matrik farnosti Gossengrün (dnes Krajková, dříve též Kaceřov), na jejichž základě obdržel rod potvrzení svého šlechtictví, byly prací neznámého pachatele a jejich autorství se nepodařilo dokázat žádnému z vyšetřovaných genealogů. Protože se Stowasserům nepodařilo falza ničím nahradit, byl jejich šlechtický stav 6. ledna 1908 zrušen. Císař František Josef však zároveň vyhověl žádosti c. a k. hejtmana Antona Stowassera a ze zvláštní milosti mu 6. ledna 1908 udělil šlechtický titul s povinností uhradit taxu, protože nesplňoval požadavky pro udělení vojenského systematizovaného šlechtictví. Žádosti ostatních členů rodiny byly ale zamítnuty.
Protože rodinný predikát nebyl získán v rámci renobilitace, požádal Anton o jeho opětovné udělení, za které samozřejmě uhradil příslušný poplatek. Titul a přídomek šlechtic/Edler von Feldtreu získal díplomem z 31. března 1908 a to spolu s erbem, který se jen v detailech lišil od původního:
Dělený štít, horní polovina polcena. Její pravé pole je červené se stříbrným do středu štítu obráceným lvem. V levém zlatém poli se vidí černá obrněná paže držící v obrněné ruce meč se zlatým jilcem a záštitou. V patě spodního modrého pole je přirozená zvlněná voda, nad kterou jsou tři stříbrné hvězdy vedle sebe. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s černo-zlatými přikrývadly. Klenotem je z koruny vynikající černá obrněná paže s mečem ze štítu mezi dvěma otevřenými, zlato-černě dělenými křídly.
Elznic, Václav, Renobilitační procesy pražské, zvláštní příloha Zpravodaje Klubu genealogů a heraldiků v Ostravě č. VI, Ostrava 1984.
Županič, Jan. Renobilitace a problém šlechtictví na konci Rakousko-uherské monarchie. Heraldika a genealogie, 2005, vol. 38, no. 3-4., s. 168-203.
Županič, Jan. Šlechticem napodruhé. Rušení a opětovné udílení šlechtických titulů v Rakousko-Uherské monarchii. In Sborník k 60. narozeninám profesorky Marie Bláhové, Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et historica 1-2/2002, Z pomocných věd historických XVI, Praha: Karolinum 2007, s. 271-301.
Županič, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006.
