Srbik

Zakladatelem tohoto rytířského rodu byl Franz Srbik (1807-1897), rodák z jihočeské Hluboké nad Vltavou (tehdy Podhradí). Po absolvování filozofie a dalších studií se mu podařilo roku 1830 získat místo v účetní kanceláři panovnického dvora, kde působil několik dalších desetiletí. Dne 22. dubna 1868, kdy byl Franz již vládním radou úřadu nejvyššího hofmistra a vedoucí účetního odboru, ocenil císař František Josef I. jeho služby Řádem železné koruny III. třídy. Na jeho základě pak byl listinou danou ve Vídni 12. srpna 1868 povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř/Ritter von a byl mu udělen erb:

Čtvrcený štít. 1. a 4. ve stříbře zelený jetelový čtyřlístek s řapíkem. 2. a 3. v červeném korintský sloup na podstavci spočívajícím na okraji pole. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby s červeno – stříbrnými přikrývadly. Klenoty: I. červené křídlo se stříbrným břevnem nesoucím čtyřlístek ze štítu; II. tři červená pera, před nimiž je postaven stříbrný korintský sloup. Pod štítem se vine červená páska se stříbrnou devizou CUNCTA PRO DEO IMPERATORE ET PATRIA.

Franz rytíř von Srbik měl s manželkou Sofií Wagnerovou (1823-1874) dvě dcery a syna Franze (1841-1910). Ten se stal dvorním radou na ministerstvu financí a burzovním komisařem vídeňské burzy, ale především předním znalcem umění a vlastníkem významné sbírky mědirytin. Z manželství s Walpurgou Grauertovou (1847-1898) měl dceru a tři syny. Zmínku zaslouží zejména dvojčata Heinrich (1878-1951) a Robert (1878-1948).

Heinrich se stal jedním z nejslavnějších rakouských historiků a roku 1917 byl jmenován řádným profesorem vídeňské univerzity. V letech 1929 až 1930 zastával úřad ministra školství. Po anšlusu Rakouska roku 1938, který přivítal, vstoupil do NSDAP a až do roku 1945 byl prezidentem Rakouské akademie věd. Kvůli této činnost se po roce 1945 nakrátko ocitl ve francouzském zajetí a byl zbaven své stolice na vídeňské univerzitě.

Robert vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii, kterou ukončil roku 1900 v hodnosti poručíka. Kromě vojenské profese se ale zajímal také o humanitní vědy a v letech 1910 až 1914 vystudoval historii a německou filologii na univerzitě v Innsbrucku. Za první světové války byl přidělen ke generálnímu štábu. Po rozpadu monarchie odešel jako plukovník do výslužby a věnoval se výzkumu jeskyní, dějinám hornictví a glaciologii (studiu ledovců).

 

Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ

 

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  

Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com