Johann Sponer se narodil 22. února 1864 v Újezdě na Moravě. Do armády vstoupil 16. září 1881 v nejnižší hodnosti zaměřovače u pluku pevnostního dělostřelectva č. 6, u něhož sloužil i v dalších letech jako poddůstojník. Kadetem se stal po svém převelení k 2. divisionu těžkého dělostřelectva 18. srpna 1885. V této jednotce sloužil do vánoc roku 1893, od 1. května toho roku jako nadporučík. Během dalších let postupoval v hodnostech, střídaje jednotlivé druhy dělostřeleckých pluků (jízdní, polní, horské). Vypuknutí Velké války ho zastihlo v hodnosti majora (od 29. srpna 1913) u 4. divisionu jízdního dělostřelectva, během války byl převelen k 10. divizionu, byl povýšen (1. května 1915) na podplukovníka a jmenován velitelem zeměbraneckého polního dělostřeleckého pluku č. 46. Účastnil se bojů na východní frontě na Sanu, Prutu a Dněstru, bitev u Komarówa-Tyszowiece, Rawy Ruske, Lembergu, Oken, Lucku, Ikwy a dalších. 25. července 1916 mu bylo úředně změněno jméno na Sponner. Nejvyšším rozhodnutím z 16. března 1917 jej císař Karel I. povýšil do šlechtického stavu. Diplomem z 28. dubna 1917 mu byl udělen titul Edler, predikát von Oknaringen a erb:
Ve zlatém štítě se třemi červenými břevny je modrá špice se zlatou lilií. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s červeno – zlatými a modro – zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dvě složená křídla, přední dělené zlato – modře, zadní zlato červeně.
Michal FIALA
