Johann Soukup se narodil roku 1842 ve Vyskeři v Čechách. Dne 27. dubna 1860 byl jako dobrovolník v nejnižší hodnosti zapsán do řad do pěšího pluku č. 22, kde se 16. února 1862 stává desátníkem, 1. ledna 1863 četařem, 1. srpna 1864 šikovatelem, 11. května 1866 poručíkem II. třídy, 1. listopadu 1874 nadporučíkem, 11. května 1881 hejtmanem II. třídy a 1. listopadu 1884 hejtmanem I. třídy.
Během své kariéry se účastnil války roku 1866 na jižním bojišti, pak roku 1869 potlačování povstání v jižní Dalmácii s účastí v bojích u Dubovizy (5. listopadu), Lepcice (7. listopadu) a Kozmać-Braiće (16., 17. a 18. listopadu). Mimořádně se vyznamenal během okupace Bosny a Hercegoviny roku 1878, kdy zasáhl do bojů u Belalovace (16. srpna) a účastnil se obléhání a obsazení Livna (27. a 28. září). Za prokázanou statečnost byl vyznamenán Vojenským záslužným křížem s válečnou dekorací. O pět let později, roku 1882, se účastnil potlačování vzpoury v Hercegovině a jižní Dalmácii a bojoval u Pazna-Orimu a Stokovice (9. března) a Kustati (21. března), za což mu byla vyslovena nejvyšší spokojenost spojená (od roku 1890) s držbou Vojenské záslužné medaile (tzv. Signum laudis). A protože mu byla udělena za bojové zásluhy, mohl jí nosit na stuze Vojenského záslužného kříže. Jeho vynikající služba byla oceněna i 6. dubna 1887, kdy byl jako rytmistr 1. třídy převelen k harcířům panovníkovy osobní gardy.
Za více jak třicet let služby v armádě s účastí v boji jej císař František Josef I. povýšil 12. března 1892 do šlechtického stavu, udělil mu predikát von Skalisko a erb:
Modro-zlatě Polcený štít. V horním poli dva zkřížené meče se zlatým jilcem a záštitou provázené nahoře hvězdou a dole půlměsícem rohy doprava, obojím zlatým. V dolním poli skála kosmo vystupující z pravého okraje, po které šplhá modrý lev s červeným jazykem. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro–zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí modrý lev s červeným jazykem držící v tlapách zlatý měsíc obepínající zlatou hvězdu.
K 1. listopadu 1904 byl povýšen do hodnosti majora, ale již v říjnu následujícího roku odešel ze zdravotních důvodů do výslužby. Přitom mu panovník podruhé vyslovil nejvyšší spokojenost, což jej opravňovalo k nošení stříbrné Vojenské záslužné medaile. V lednu 1912 byl povýšen na podplukovníka ad honores. Nikdy se neoženil a rod jeho smrtí vymřel.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
