Franz Soukup (1853–1932) se narodil roku v Lišově v jižích Čechách. Dne 1. ledna 1874 vstoupil do sanitního oddílu č. 11 jako zdravotník. 6. října 1874 se stává svobodníkem, 6. října 1875 desátníkem a 6. října 1876 četařem. Od 18. srpna 1878 je kadetem četařem a od 1. prosince 1878 kadetem zástupcem důstojníka. Hodnosti poručíka dosahuje 1. listopadu 1879. V této hodnosti je 1. listopadu 1882 převelen k sanitnímu oddílu č. 13 a 1. května 1883 k sanitnímu oddílu č. 20, v jehož řadách získává hodnost nadporučíka. 1. listopadu 1887 přechází k sanitnímu oddílu č. 3, 1. října 1888 k sanitnímu oddílu č. 2 a 1. května 1892 k sanitnímu oddílu č. 16, kde je 1. listopadu 1892 povýšen na hejtmana. 1. května 1893 je přeložen k sanitnímu oddílu č. 15, 1. června 1899 k sanitnímu oddílu č. 5 a 1. května 1905 k sanitnímu oddílu č. 14. Současně s povýšením na majora je 1. listopadu 1908 přeložen k sanitnímu oddílu č. 1 a následně 1. května 1912 získává hodnost podplukovníka a velitele.
Během služby byl Franz opakovaně vyznamenán: Vojenským záslužným křížem a vyjádřením nejvyšší spokojenosti spojeném s udělením Vojenské záslužné medaile.
Za více jak čtyřicet let služby v armádě jej císař František Josef I. povýšil 7. dubna 1914 do šlechtického stavu, udělil mu titul šlechtic/Edler, predikát von Falkenegg a erb:
Ve štítě je modrá špice, v níž na skále, nahoře zatravněné, stojí sokol přirozených barev s rozpřaženými křídly, zlatou zbrojí a červeným jazykem. Pod ním je půlkruh pěti stříbrných pětihrotých hvězd. Horní pole jsou polcená, pravé červeno-stříbrně, levé stříbrno-červeně. V pravém poli je řecký kříž, v levém růže se zlatým semeníkem, obojí střídavých tinktur. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s červeno–stříbrnými přikrývadly. Klenotem je sokol sedící na skále ze štítu.
Krátce na to odešel do penze. Po vypuknutí první světové války byl na dobu konfliktu reaktivován a v březnu 1916 mu byl udělen titul a charakter plukovníka (tj. postavení a uniforma, ovšem nikoli plat). Zemřel 26. ledna 1932 v Badenu u Vídně.
Po rozpadu monarchie rodina užívala jména Soukup-Falkenegg.
Rodinné poměry Franze Soukupa šlechtice von Falkenegg podrobně neznáme, ale měl nejméně pět dětí: Karla, Paula, Alexandera, Leonharda a Franze. Tři z nich jsou zmiňováni v rakousko-uherské armádě jako důstojníci. Franz byl jako nadporučík pěšího pluku 8 v červenci 1915 raněn. Alexander se v prosinci 1914 poručíkem pěšího pluku č. 99 a v listopadu 1916 byl povýšen na nadporučíka. Později vstoupil do armády Rakouské republiky, kde dosáhl hodnosti majora.
Největšího věhlasu dosáhl za první světové války Leonhard (*1893). Při vypuknutí války byl praporčíkem zeměbraneckého pěšího pluku č. 6 a v říjnu 1914 byl povýšen na poručíka. Nadporučíkem se stal v květnu 1916. V prosinci téhož roku byl na vlastní žádost převelen k letectvu a po prodělání dvouměsíčního výcviku byl jako pozorovatel nasazen na východní frontě. Postupně sloužil u tří leteckých setnin (Flik), vždy na letounech Hansa-Brandenburg C.I.: Flik 9 (od února 1917 do března 1918), Flik 25 (od března do dubna 1918) a Flik 18 (od května do září 1918). Mezitím byl kráce, od poloviny dubna do počátku května 1918 zařazen u velitelství c. a k. 2. armády. V rozmezí necelých tří měsíců získal tři letecká vítězství, což nebylo úplně obvyklé: 12. dubna 1917, 27. dubna 1917 a 6. června 1917. Dne 6. května byl oficiálně jmenován leteckým pozorovatelem s právem nosit příslušný odznak. V září 1918 byl odeslán do pilotního výcviku v zázemí, který ale do konce války nedokončil. Byl také několikrát vyznamenán. Roku 1916 mu bylo uděleno nejvyšší uznání a tím i bronzová Vojenská záslužná medaile (Signum laudis), v následujícím roce získal Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací a meči, v únoru 1918 pruský Železný kříž II. třídy a v červnu téhož roku Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací a meči.
Ostatní dva synové později propadli drogám a byli opakovaně vyšetřováni. Karl, bankovní úředník, proto, že roku 1932 lékaři odcizil recepty a vyzvedával si na ně v rakouských lékárnách morfin. Paul, který po válce žil v Praze, byl roku 1938 zatčen za držení a pašování kokainu. Při následném vyšetřování bylo konstatováno, že jeho závislost na drogách je již mimořádně vážná a byl umístěn v ústavu pro duševně choré.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
Za informace o Leonhardu Soukupovi autoři děkuji Jiřímu Rajlichovi – Vojenský historický ústav.
