Rod Sichrovských odvozoval svůj původ od severočeského Sychrova, ale předtím, než jeho příslušníci roku 1793 přesídlili do Vídně, žili v západočeském Čachrově. Nejvýznamnější postavou byl bezesporu Heinrich (1794–1866). Narodil se ve Vídni, kde se jeho otec Moses (1762–1822), jeden z mála židů, kteří získali v metropoli právo k pobytu, živil jako obchodník.
Po absolvování nižší školy nastoupil Heinrich Sichrovsky na vídeňskou reálnou akademii u Svaté Anny, které zastupovala tehdy neexistující polytechnický institut. Po ukončení studií vystřídal několik zaměstnání, než zakotvil jako zplnomocněný zástupce velkoobchodu H. Biedermann´s Söhne. V jeho službách tohoto podniku procestoval velkou část Evropy a navštívil i Anglii. Zde jej oslnil hospodářský vzestup této země a jeho obdiv patřil zejména železnici. Zážitek z cesty po nově otevřené trati mezi Liverpoolem a Manchesterem jej natolik uchvátil, že se rozhodl prosadit vybudování železnice také v Rakousku. Na projektu začal spolupracovat s Franzem Xaverem Riepelem, profesorem polytechnického ústavu ve Vídni, a Leopoldem von Werheimstein, prokuristou bankovního domu Rothschildů. Plán zaujal finančníka barona Salomona Rothschilda, který jim přislíbil finanční podporu. Výsledkem byl projekt Severní dráhy císaře Ferdinanda, jejíž koncesi podepsal císař Ferdinand I. 4. března 1836. Heinrich Sichrovsky byl jmenován generálním sekretářem dráhy a do jeho kompetence spadaly hospodářské a obchodní záležitosti. Nedlouho před smrtí, 1. června 1864, jej valná hromada akcionářů jmenovala dokonce ředitelem celé Severní dráhy.
Sichrovsky se zasloužil nejen o vznik dráhy, ale podporoval i výzkum a modernizaci v oblasti dopravy. Byl také jedním z prvních, kdo se snažili o zlepšení sociálního postavení zaměstnanců. Například oku 1862 založil Sichrovského nadaci, do níž vložil 6000 zlatých, které získal od ředitelství Společnosti Severní dráhy za svou 25letou službu. Nadace byla určena na podporu pěti hlídačů Severní dráhy, kteří u firmy pracovali alespoň pět let a svědomitě vykonávali své povinnosti. Byl také mecenášem básníků, umělců a herců a sám vydal několik prací. Finanční dary poskytoval i školám, nemocnicím i chudým a potřebným a byl členem řady dobročinných spolků. Kromě toho aktivně podporoval své souvěrce a patřil mezi přední postavy vídeňské židovské obce.
Prvního oficiálního ocenění svých služeb se dočkal 3. června 1849, kdy mu panovník vyslovil nejvyšší uznání. O necelé dva roky později, 24. března 1850, získal zlatý Záslužný kříž a 6. listopadu 1859 rytířský kříž Řádu Františka Josefa. Nejvyšším listem daným v Schönbrunnu 25. června 1866 mu pak František Josef udělil řád Železné koruny III. třídy.
Heinrich Sichrovsky, který byl v této době již vážně nemocný, využil nabízené přiležitosti a o pouhé tři dny později požádal o povýšení do rytířského stavu. Listinou z 9. července 1866 mu byl udělen rytířský titul s predikátem rytíř/Ritter von a erb:
Ve zlatém štítě černé kosmé břevno provázené nahoře černým šípem, který má místo opeření kruh, dole černým koněm s červeně okřídlenýma zadníma nohama a s červenými kopyty, z jehož chřípí šlehá oheň. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby s černo-zlatými přikrývadly. Klenotem na pravé jsou dvě zavřená zlatá křídla, každé s černým kosmým břevnem, z levé pak vyrůstá kůň ze štítu. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem Jungit initio finem.
Heinrich rytíř Sichrovsky zemřel v Badenu u Vídně 10. července 1866, dříve než byla listina dokončena. Předána proto byla jeho manželce Betty rozené Kohnové. Protože neměl mužské potomky, rod po meči vymřel. Jeho majetek přešel na dcery Elisabeth (1848–1929), od roku 1869 manželku filozofa a profesora vídeňské univerzity Theodora Gomperze (1832–1912), a
Sophii (1851–1910), která se v roce 1883 provdala za dr. Hanse Jahna (1853–1906).
------------
ŽUPANIČ, Jan. Židovská šlechta podunajské monarchie. Mezi Davidovou hvězdou křížem, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012.
