Nejvýše postaveným rakousko-uherským důstojníkem židovské víry byl polní podmaršálek Eduard Schweitzer (1844-1920). Narodil roku 1844 v Gyöngyös východně od Pešti jako syn obchodníka. Do vojska vstoupil jako dobrovolník v hodnosti vojína po absolvování pěti tříd gymnázia a obchodní školy roku 1865. O rok později se jako poddůstojník zúčastnil prusko-rakouské války. V letech 1867-68 studoval kadetní školu ve Vídni a roku 1870 byl povýšen na poručíka. Roku 1878 se jako nadporučík zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny. Mimořádně se vyznamenal při dobývání hercegovinské pevnosti Stolac a za prokázané hrdinství byl nejvyšším rozhodnutím z 12. prosince 1878 vyznamenán řádem Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací. Tento úspěch odstartoval jeho hvězdnou kariéru. V letech 1880-82 studoval prestižní Válečnou školu ve Vídni, kterou ukončil s velmi dobrým prospěchem. ale k velkému údivu okolí nebyl převelen do generálního štábu, který měl v tu dobu vážný nedostatek kvalifikovaných důstojníků. Schweitzer se proto vrátil zpět k pěšímu pluku č. 32, kde sloužil již od svého vstupu do armády.
V lednu 1882 na základě statut řádu Železné koruny požádal o povýšení do rytířského stavu, který mu byl udělen listinou ze 4. června 1882 spolu s predikátem rytíř (Ritter von) a erbem:
Černo-modře polcený štít se zlatou patou, ve které se vidí dvě zlatá břevna. V pravém poli stojí do středu obrácený zlatý lev s se zeleným, také do středu štítu obráceným hadem v tlapách. V levém poli jsou dvě zlaté hvězdy nad sebou (horní v pravém horním, dolní v levém spodním rohu). Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Z pravé s černo-zlatými přikrývadly vyrůstá lev s hadem jako ve štítu, z levé s modro-zlatými přikrývadly obrněná ruka držící meč se zlatým jilcem a záštitou.
Roku 1883 byl rytíř Schweitzer přeložen k pěšímu pluku č. 44 a roku 1898 se stal plukovníkem a velitelem pěšího pluku č. 26 posádkou ve Vídni. Roku 1904 byl povýšen na generálmajora a jmenován velitelem pěší brigády. Roku 1908 odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek a byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka v záloze. O rytíři Schweitzerovi se říkalo, že často navštěvoval synagogu v Budapešti, kde žádal (a také dostával) povolení jíst u císařského stolu, kam byl často zván, nekošer jídla.
Deák, István, Der k. (u.) k. Offizier 1848-1918, Wien – Köln – Weimar 1991.
Österreichisches Biographisches Lexikon 1815 – 1950, Bd. 12.
Županič, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006.