Schnapperové patří mezi velmi rozvětvené židovské rodiny, jejichž několik větví bylo během druhé poloviny 19. století povýšeno do šlechtického stavu. Jako první známý člen rodiny se roku 1530 připomíná Slom (Salomon) Geldhäuser, syn Meiera řečeného Tlustého von Winnek zum Spiegel, příslušník židovské komunity ve Frankfurtu nad Mohanem. Okolo roku 1700 členové této rodiny, obývající zde domy U Lampy (Zur Leuchte) a U žluté růže (Zur gelben Rose), přijali jméno Schnapper užívané dodnes.
Pozdější šlechtické linie pochází z větve Geldhauser řečené Schnapper. Jejím předkem byl směnárník Wolf Amschel Schnapper (zemř. 1727), jinak řečený U Lampy (Zur Leuchte), respektive jeho čtvrtý syn Salomon Wolf (zemř. 1769). Jeho syn Wolf Salomon (1728-1811) je přímým předkem jak pozdějších Schnapperů, tak baronů Rothschildů. Byl směnárníkem a působil jako dvorní faktor Sasko-Meiningenského vévodství, díky čemuž získal nemalý majetek.
Roku 1752 se oženil s Bellou Gansovou, se kterou měl celkem osm dětí. Dcera Gütle (1753–1849) se roku 1770 provdala za bankéře Mayera Amschela Rothschilda (1744-1812), zakladatele bankovního domu Rothschild. Věnem od svého otce dostala 2400 zlatých, nemalý kapitál, který umožnil jejímu manželovi rozvinout velkorysejší podnikatelskou činnost. Nejpozději od této doby byly rodiny Schnapperů a Rothschildů v úzkém kontaktu a při podnikání velmi často spolupracovaly.
Gütlin bratr Mayer Wolf (1757-1821) byl zámožným obchodníkem, ale vzestup rodiny je spojen až s jeho syny. Od Antona (1790-1870), bankéře a velkoobchodníka, pochází rytířská linie nobilitovaná roku 1880 v osobě jeho syna Maximiliana (1823-1900). Druhorozený Salomon Mayer (1786-1859) byl směnárníkem. Roku 1821 se oženil s Henriette Wormsovou (1803-1879), původem z velmi vlivné frankfurtské rodiny, také úzce spřízněné s Rothschildy. Od jejich nejstaršího syna Mayera Arthura (1822-1886), roku 1865 povýšeného do šlechtického stavu, pochází druhé rytířská větev. Schnapperové z Wimsbachu jsou pak potomky druhorozeného Moritze (1824-1890).
Moritz se narodil stejně jako jeho bratr ve frankfurtském ghettu a stejně jako on přesídlil do Vídně, kde si oba sourozenci roku 1852 koupili směnárnu. Moritz si své postavení mezi vídeňskou elitou upevnil sňatkem s Marií Landauerovou (1832-1918), jež pocházela z bohaté bankéřské rodiny. Jako jeden z prvních finančníků si uvědomil význam úvěru pro zemědělské velkopodnikatele. Roku 1863 se proto stal jedním ze zakladatelů c. k. Privilegovaného všeobecného rakouského Bodencreditanstalt (Zemědělského úvěrového ústavu). Schnapperova zásluha tkví mimo jiné v tom, že rozpoznal možnosti ústavu a inicioval přeměnu převážně směnárenského podniku, jež spravoval jmění příslušníků habsburského rodu a aristokracie, přijímal velkostatky jako záruky za hypotéky a vydával dluhopisy, v plnohodnotnou akciovou společnost. Roku 1867 pak převedl svou směnárnu pod správu dolnorakouské Eskomptní společnosti a krátce zde vykonával jednu z vedoucích funkcí. Podobně jako Rothschildové a jiné významné podnikatelské a bankéřské rodiny, participoval i on na rozvoji železnic a byl správním radou společnosti české Západní dráhy a rakouské Severozápadní dráhy. Navázal také styky se zámořím a brazilská vláda jej jmenovala svým honorárním konzulem ve Vídni. Roku 1870 zakoupil zámek a velkostatek Wimsbach (dnes Bad Wimsbach-Neyharting) ležící jihozápadně od Lince.
Nejvyšším rozhodnutím z 11. ledna 1879 povýšil František Josef I. Moritze Schnappera do stavu svobodných pánů bez taxy. Ten obratem požádal c. k. ministerstvo vnitra o zhotovení listiny se zvláštní kaligrafickou úpravou (za kterou zaplatil dalších 100 zlatých) a o udělení predikátu. Jako přídomek si zvolil jméno hornorakouského zámku, který vlastnil – Wimsbach. Přestože v Předlitavsku bylo udílení predikátů podle existujících míst přísně zakázáno, ministerstvo udělalo v tomto případě výjimku. Aniž by příslušný šlechtický odbor cokoli zdůvodnil, žádosti bez okolků vyhověl. Listinou ze 14. února 1879 byl Moritz povýšen do stavu svobodných pánů s predikátem Schnapper z Wimsbachu (Schnapper von Wimsbach) a zároveň získal erb, jež figurami i tinkturami připomínal rytířský znak jeho bratra Mayera Arthura:
Modrý štít se zlatým kosmým břevnem, ve kterém se vidí včely přirozené barvy. V horním poli je zlatá orlice s červeným jazykem s černou literou F na prsou, ve spodní zlatý snop obilí. Na štítě je koruna svobodných pánů a na ní korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými přikrývadly. Klenotem je zlatý snop obilí mezi otevřenými křídly. Na každém křídle je modré břevno se zlatou hvězdou (na pravém kosmé, na levém šikmé). Štítonoši jsou dvě odvrácené lišky přirozené barvy stojící na bronzové arabesce, na níž je zavěšena modrá páska se zlatým heslem LABOR NOBILITAT.
Po smrti barona Schnappera zdědila Wimsbach jeho manželka Marie, jež panství roku 1892 odkázala paní Weisweillerové. Tato rodina také později získala palác, který si Marie nechala roku 1891 postavit firmou Hellmer und Fellmer ve 3. vídeňském okrese. Velkoprůmyslnická rodina Weisweillerů vlastnila statek Wimsbach až do roku 1938. Po anšlusu Rakouska jí byl zámek pro jejich židovský původ z nařízení Hermanna Göringa zabaven a přidělen NSDAP.
Jäger-Sunstenau, Hanns, Die geadelten Judenfamilien in vormärzlichen Wien, Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades an der philosophischen Fakultät der Universität Wien, Wien 1950.
