Listinou danou v Budapešti 12. května 1886 císař František Josef I. povýšil za třicet let služby v armádě s účastí ve válce s Itálií roku 1859, ve válce roku 1866, na potlačení povstání v Dalmácii a na okupaci Bosny a Hercegoviny, do uherského šlechtického stavu Adolfa Schmoczera, penzionovaného plukovníka, spolu se syny Józsefem Ágostem Bódogem, Károlyem Istvánem, Antalem a Ferdinándem Antonem Jánosem a dcerami Gizelou Katalin Borbálou a Márií Annou Jozsefou vzešlými z manželství s Angelinou Patscheider, udělil mu predikát meczenzéfi (de/von Meczenzéf) a erb:
V modrém štítě je na zeleném trojvrší zlatý lev s červeným jazykem držící v pravé přední tlapě šavli se zlatým jilcem a záštitou provázený v horních rozích dvěma zlatými hvězdami; přes vše je položeno červené břevno se třemi stříbrnými liliemi. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – zlatými a červeno – stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí lev ze štítu.
Királyi Könyvek, 68. kötet, 647, 745-747 oldal.
Michal FIALA
