Prvním nobilitovaným členem obchodnícké rodiny Scheyů byl Philipp (1798-1881), syn Mózsese Markuse Scheye (+1869) ze západouherského města Kőszegu. Hlavním důvodem povýšení byla, kromě pomoci rakouskému vojsku během uherského revoluce 1848-1849, především jeho humanitární činnost. Ve svém domovském městě podporoval konvent milosrdných sester, nemocnici, četnictvo, pro chudé nemocné bez rozdílu vyznání zřídil zaopatřovací ústav, který nadal kapitálem 10000 zl. a ročními příspěvky na chod ve výši 200 zl. po dobu svého života. Jako výraz vysokého uznání propůjčil tomuto ústavu své jméno generální guvernér a velící generál v Uhrách arcivévoda Albrecht. Dalšího uznání se Phlippu Scheyovi dostalo od císaře Františka Josefa I., který mu 3. září 1857 propůjčil zlatý Záslužný kříž s korunou a nejvyšším rozhodnutím z 3. března 1859, jej povýšil do šlechtického stavu. Listina byla vydána 13. května 1859. Philipp Schey v ní obdržel titul a predikát Edler von Koromla a erb:
Stříbrným zúženým kosmým břevnem se dvěma modrými osmihrotými hvězdami dělený štít. Nahoře je ve zlatě červený lev s červeným jazykem, dole v modrém stříbrná orlice s červeným jazykem. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – stříbrnými a červeno – zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí lev ze štítu.
Protože jeho manželství zůstalo bezdětné, požádal o rozšíření šlechtictví, včetně znaku a predikátu, na syna svého staršího bratra Józsefa (*po 1767 – 1848), Friedricha Scheye (1815-1881). Ten se narodil rovněž v Kőszegu, ale od roku 1840 sídlil ve Vídni, kde zastával mimo jiné též místo generálního konzula Hessenského velkovévodství. Listina pro Friedricha byla vydána ve stejný den, jako pro jeho strýce. Z Friedrichovy mnohostranné činnosti je v naraci uvedeno spoluzaložení vídeňské Obchodní akademie, za jejíhož prezidenta byl zvolen, dále působení ve správních radách C. k. privilegované dráhy císařovny Alžběty, C. k. privilegované Potiské dráhy v Uhrách a v Dolnorakouské eskomptní společnosti. Významné bylo jeho působení jako ředitele Továrny na tkanou přízi v Bad Vöslau a cenzora C. k. privilegované rakouské Národní banky, jejímž se později stal ředitelem. Nejvíce oceňovaným je však jeho přínos k založení a rozvoji pěstování chovu bource morušového v jižních oblastech monarchie na vojenské hranici s centrem ve slavonském Osijeku.
Oba Scheyové, strýc a synovec, obdrželi v následujících letech Řád železné koruny III. třídy: Philipp kabinetním listem ze 7. února 1861, Friedrich 7. října 1862. Na základě stanov byli oba dva povýšeni do rytířského stavu. Listina pro Philippa byla vydána 2. prosince 1863. Ve stejný den měla být datována i listina pro Friedricha, ale nakonec bylo její vydání posunuto o dva dny na 4. prosince 1863. Nicméně dispozice je v obou případech totožná. Predikát se změnil na Ritter Schey von Koromla, a erb jim byl polepšen o druhou přílbu a přibyla deviza:
Stříbrným zúženým kosmým břevnem se dvěma modrými osmihrotými hvězdami dělený štít. Nahoře je ve zlatě červený lev s červeným jazykem, dole v modrém stříbrná orlice s červeným jazykem. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. rostoucí orlice ze štítu, přikrývadla modro – stříbrná; II. rostoucí lev ze štítu, přikrývadla červeno – zlatá. Pod štítem se vine modrá páska se stříbrnou devizou Quo facta vocant.
Nejvyšším rozhodnutím ze dne 24. dubna 1866 a následně listinou z 11. března 1867 povolil císař Philippu rytíři Scheyovi von Koromla, aby přenesl rytířský stav, znak a predikát na Friedrichova mladšího bratra Karla (1827-1878), který však zemřel bezdětný.
18. října 1869 udělil František Josef I. Friedrichu rytíři Scheyovi von Koromla, který je v listině uváděn jako šéf bankovního domu Friedrich Schey, Řád železné koruny II. třídy, jenž svému nositeli dával právo na povýšení do stavu svobodných pánů. K tomu došlo 25. prosince 1869. Predikát mu byl změněn na Freiherr Schey von Koromla a znak byl polepšen v souladu se zásadami platnými pro baronát:
Stříbrným zúženým kosmým břevnem se dvěma modrými osmihrotými hvězdami dělený štít. Nahoře je ve zlatě červený lev s modrým jazykem, dole v modrém stříbrná orlice se zlatou zbrojí a s červeným jazykem. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní tři korunované turnajské přílby. Klenoty: I. rostoucí orlice ze štítu, přikrývadla modro – stříbrná; II. hvězda ze štítu, přikrývadla modro – stříbrná; III. rostoucí lev ze štítu přikrývadla červeno – zlatá. Štítonoši jsou na bronzové arabesce vpravo orlice ze štítu, vlevo lev ze štítu, na arabesce je zavěšená modrá páska se stříbrnou devizou: QUO FACTA VOCANT.
Strýci Philippovi se stejného řádu dostalo až 16. května 1871, do stavu svobodných pánů byl povýšen 20. prosince 1871 se stejným erbem.
Friedrich Schey byl třikrát ženatý, a to za sestry Emilii (1817-1840), Charlottu (1820-1842) a Herminu (1822-1904) Landauerovy. Mužské potomstvo mu dala až poslední manželka. Stephan (1848-1892), Josef (1853-1938), Paul Gustav (1854-1922) a Moritz (1867-1921) zajistili další pokračování rodu, Vincenz (1857-1904) se neoženil.
Michal FIALA
