Zakladatel rodu Karel Ferdinand Schebl pocházel z pražské, zřejmě staroměstské měšťanské rodiny. Jeho příbuzným, možná otcem, zřejmě byl Jakub Šebl, který roku 1630 koupil za 750 kop míšeňských dům čp. 156 U černého hada na Starém Městě pražském ve Svatolinhartské čtvrti. Karel Ferdinand studoval od listopadu 1642 – nejprve na filozofické fakultě, kde v květnu 1644 dosáhl hodnosti bakaláře, a od roku 1645 byl posluchačem práv. Za švédského obléhání pražských měst byl členem studentské legie a jako její furýr se staral o zásobování. Účastnil se ale také všech výprav a útoků proti nepříteli a při jedné z potyček byl raněn do nohy tak vážně, „takže o jeho zase povstání slabá naděje byla“. Za své zásluhy získal 17. srpna 1649 český vladycký stav s predikátem z Krvavé Skály, německy vom Bluttigen Felß, a byl mu udělen erb:
Štít černo-stříbrně šachovaný. V patě štítu skála, dole zelená a stříbrná s jeskyní, nahoře červená ("jako krví skropená"). Na skále stojí zlatý korunovaný dvojocasý lev držící v pravé tlapě hořící granát. Na štítě spočívá korunovaná kolčí přílba s červeno-stříbrnými a modro-zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dva rohy, pravý dělen stříbrno-červeně, levý černo-modře, mezi nimi rostoucí lev ze štítu držící v pravé tlapě hradební korunu.
Za potomka Karla Ferdinanda Schebla z Krvavé Skály se pokládal jindřichohradecký rodák c. a k. plukovník František Schöbl (1868-1937), syn dr. Eduarda Schöbla a vnuk Jana Schöbla. V dubnu 1915 se stal velitelem c. a k. pěšího pluku č. 21, se kterým se vyznamenal za těžkých bojů na východní frontě v květnu 1915. Když se rakousko-uherský zastavil, plukovník Schöbl zasáhl osobně v přední linii a podařilo se mu akci přivést ke zdárnému konci. Během boje ale vedle něj vybuchl ruský granát, který mu způsobil trvalou poruchu sluchu, a utrpěl také průstřel lýtka. Ale vytrval v boji až do konce útoku a teprve pak se nechal odsunout na obvaziště. Za tyto hrdinské činy získal Schöbl 17. srpna 1918 rytířský kříž řádu Marie Terezie a s ním automaticky také prosté šlechtictví. Na základě řádových statut požádal František von Schöbl o povýšení do stavu svobodných pánů s predikátem von Blutigenfels, jenž byl udělen jeho údajnému předkovi Karlu Ferdinandovi. Svůj původ ale z důvodu zničení matrik při požáru doložit. Nakonec plukovník von Schöbl na svůj nárok pro nedostatek důkazů rezignoval, což Ministerstvu vnitra oznámil 16. října 1918, a zároveň zaplatit taxu za diplom. Práce na něm ale až do zániku monarchie nezapočaly a baronský titul mu tak udělen nebyl.
Po vzniku Československa vstoupil František Schöbl do služeb československé armády a již 25. listopadu 1918 se stal velícím generálem na Slovensku, kde probíhaly ostré boje o hranice nové republiky. Ve válce s Maďary se mu podařilo ovládnout téměř celé území, které dohodové státy přiřkly Československu. Roku 1919 byl, již v hodnosti generálmajora, jmenován velitelem Zemského vojenského velitelství pro Slovensko. Po penzionování žil v Čechách a zemřel v Českých Budějovicích. Z manželství s Vilemínou Singuerovou (1888-?) měl tři děti: syny Jindřicha (*1903) a Františka (*1908) a dceru Marii (*1912).
ŽUPANIČ, Jan - FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační listiny pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
Almanach českých šlechtických rodů, vyd. POUZAR, Vladimír – MAŠEK, Petr – MENSDORFF-POUILLY, Hugo – POKORNÝ, Pavel R., Praha: Martin, 2007.
